Nikon F70

Přepracováno 22.12.1999


 

Dosud jsem používal Prakticu BX20 a z několika důvodů jsem začal šilhat po něčem, řekněme, modernějším. Hlavní důvody byly dva: především se mi velmi špatně zaostřovalo při použití delších málo světelných zoomů, které jsou k Praktikám k dispozici, a kvalita dostupných objektivů není právě špičková.

Tón dnes udávají Nikon a Canon, Minolta je poněkud vzadu a Pentax pomalu ztrácí pozici. Když jsem porovnal ceny jednotlivých modelů a hlavně objektivů k nim, k mému překvapení nejdražší se jeví Pentax. Na Nikon je nejvíce dostupných kvalitních objektivů a to i relativně levných manuálních. Minolta i Canon použití starších typů objektivů neumožňují. Nikon, Minolta i Canon mají v programu prakticky stejně odstupňované modely od zrcadlovek s ovládáním na úrovní kompaktů po profesionální přístroje. Jejich ceny i parametry jsou víceméně stejné. V úvahu přicházejí Minolta 600, Canon 50 a Nikon 70.

Tyto modely se prodávají za prakticky stejnou cenu a jejich technické parametry jsou zhruba stejné (tedy ty důležité), volba je nelehká. Minoltu jsem vyloučil, protože model 600 mi připadal příliš drahý na to, co neumí ve srovnání s konkurencí, a protože i cena objektivů a jejich dostupnost v bazarech je horší. Zbývala volba mezi Nikonem 70 a Canonem 50. Canon má několik výhod, především velké množství funkcí, USM objektivy, zaostřování řízené okem a mirror lock-up, rovněž externí battery packy. Takže jsem si ho v obchodě ošahal, a zjistil jsem, že zaostřování okem asi nebude moc fungovat, protože nosím brýle, zadní kruhový volič mě dloubá do nosu, protože jsem levooký, v důsledku brýlí nevidím naráz celé pole, alespoň ne moc pohodlně. Navíc mě děsila naprostá nekompatibilita s předešlými objektivy a dost mizerná kvalita canonských "consumer grade" objektivů.

Pro Nikon hovořila především pověstná robustnost konstrukce, možnost skutečně bodového měření, návaznost na předešlé mechanické manuální objektivy a v neposlední řadě i možnost přikoupení mechanického těla ke stávajícím objektivům. Rovněž kvalitní optiky (MF) v bazarech je velké plus. Můj dlouhý frňák ani brýle mi vcelku nepřekážejí a přístroj při prvním ošahání padl do ruky celkem obstojně. Často kritizované ovládání se nakonec ukázalo jako bezproblémové.

Zařadil jsem na toto místo popis aparátu, přeložený z Popular Photography 12/97, který se mi zdá velmi výstižný. Moje vlastní poznámky jsou tištěny kurzívou.

Ostření: AF a manuální. Jednotlivé snímky (priorita ostření) nebo průběžné snímání (priorita spouště). Široký křížový AF snímač s možností přepnutí na bodový sensor. V obou přípdech je zachována citlovst i na vertikální linie, pracuje i při nízkém osvětlení.

Objektivy: Nikkor AF, AF-S (s interním motorkem) a AF-D s bajonetem F; většina manuálních objektivů použitelná s některými vyjímkami. Elektronické ostření při světelnosti vyšší než 5,6.

Expozice: Uživatelem měnitelná programová automatika s osmi kreativními programy, tři uživatelská nastavení plus jedno tovární nastavení s možností rychlé volby z paměti, automatika s prioritou clony a závěrky, manuální expozice. Osmisegmentová křemíková fotodioda zajišťuje 3D-maticové měření, měření se zvýrazněným středem a bodové měření (zde je velká přednost oproti Canonům, neboť 1% bodové měření je skutečně bodové ve srovnání s 9%, které nabízí Canon). Rozsah EV -1 až +20 pro maticové a centrální měření, EV 4 až 20 pro bodové měření (ISO 100 s objektivem f/1,4). Kompenzace expozice o +5 EV po krocích 1/3 EV, bracketing +3 EV pro expozici a blesk.

Hledáček: Nevýměnná matnice s vyznačením širokého zaostřovacího pole a pole pro bodové měření, dovolující ruční ostření po celé ploše (matnice je výrazně jemnější a jasnější než má Praktica, takže dovoluje ruční ostření bez velkých problémů). Osvětlený LCD panel zobrazuje široké nebo bodové ostřící pole, indikátor zaostření, clonu, expozici, kompenzaci blesku, postup bracketingu, stupnici expozice, kompenzaci expozice, připravenost blesku, potřebu blesku a nedostatečný výkon blesku.Na hledáček je možno nasadit příslušenství z Prakticy, např. očnici.

Blesk: Pětisegmentový 3D Multisensor za rychle se vracejícím zrcadlem měří předzáblesky odražené od závěrky a od filmu během hlavního záblesku. Vyvážený a proměnný doplňkový blesk, bracketing blesku. Měření blesku maticové, centrální a bodové. Synchronizace s dlouhými časy a s druhou lamelou závěrky, redukce červených očí. Vestavěný blesk pokryje úhel pro f=28 mm. Synchronizace při 1/125 s.

Různé: Unikátní barevný vějířový LCD panel, umožňující nastavení 23 prvků. Tělo z polykarbonátu a kovu. Normální a tiché převíjení.

Určení: Hned za špičkovými profeisionálními přístroji F5 a F100 najdete tento funkcemi nabitý špičkový amatérský model. Jako fotopřístroj poskytuje stejně dobré výsledky, ale je menší a lehčí, nemá též možnost připojení k počítači. Velkou předností je použití pokročilého širokého zaostřovacího sensoru a barevně odlišeného LCD dispeje.

Funkce: Autofokus, měření expozice a bleskový systém jsou působivé. Mnohé byly samostatně již v předešlých modelech Nikonu, ale nyní jsou integrovány společně s vyhodnocením zaostřené vzdálenosti. Kromě variabilního programového řízení expozice jsou k dispozici další programy: portrét, hyperfocal, krajina, makro,sport, silueta, noční snímky a pohybová neostrost. Lze definovat tři uživatelská nastavení navíc k továrnímu základnímu setup, která lze rychle vyvolat z paměti. LCD panel je barevně odlišen podle barvy ovládacích prvkůa navržen tak, aby nepřeberné kombinace bylo možno nastavit co nejjednoduššeji. Převíjení filmu do kazety může být pomalé a tiché nebo rychlé a hlasitější.Vyvažovaný a proměnlivý doplňkový blesk je na úrovni profesionálních přístrojů.

Výkonnost: Zatímco většina uživatelů si pravděpodobně zamiluje 7 mm široký AF sensor pro akční snímky, považujeme 3 mm bodový sensor užitečnější při zaostřování specifických subjektů. AF je citlivé a rychlé i při slabém osvětlení. Proměnné programové řízení autoexpozice je tak výkonnné, že potřeba využívat osm speciálních programů je velmi řídká. Kombinace kompenzace expezice a bracketingu dovoluje provádět bracketing pouze v oblasti pře- nebo podexpozice. Neobyčejně komplexní řízení blesku s pětisegmentovým TTL multisensorem nabízí doplňkový blesk i bracketing blesku. Zajišťuje přesné a správně dávkování blesku a osvětlení pozadí v celém obrazovém poli, je-li použit D objektiv. Ale i ostatní objektivy pracují s F70 velmi dobře a překonávají výsledky konkurenčních značek. (Avšak rádi bychom viděli vyšší rychlost závěrky při blesku, než je 1/125 s). Vysoká rychlost převíjení (3,7 obr./s) dovoluje snímat dobře sportovní momentky.

Celkově: Žádbý jiný model v této třídě není tak vybaven jako F70. A i když je možno užívat pouze zabudované programy, uživatel musí sednout a učit se s manuálem v ruce, jak využít všechny možnosti, které F70 nabízí jak je pohodlně nastavit. Některé funkce vyžadují více kroků, než považujeme za nutné.Tiché převíjení je skvělé při fotografování na koncertech a pod. S normálním převíjením vás prostě vyhodí.
LCD panel a informace v hledáčku jsou přehledné, obraz v hledáčku je dostatečně veliký. Nosíte-li brýle, nepřehlédnete jej celý najednou.
Ať jste začátečník nebo profesionál, před zapnutím F70 je třeba si důkladně přečíst výborný instrukční manuál. (konec překladu)

na začátek

 

patří k nejčastěji diskutovaným problémům tohoto přístroje. Každý (skoro) komentář na webu se nad ním ošklíbá. Je pravda, že pokud bych chtěl nastavovat opravdu všechny prvky (je jich celkem 16), tak by to jistě trvalo déle než u konkurenčních modelů. Záhy jsem ale přišel na to, že k takové situaci prakticky nikdy nedojde. Přístroj totiž dovoluje uložit do paměti tři kompletní nastavení všech prvků, které se potom volí jedním natočením palcem.

Takže jsem si v klidu naprogramoval jedno nastavení na focení s plně manuálním ovládáním, jedno pro sport a jedno napodobující funkci mé Praktiky. Když se k tomu připočte záladní tovární nastavení, vyberu si skoro vždy hned přesně co potřebuji rovnou z paměti. Jinak přepínám jen MF/AF a občas na bodové měření. Domnívám se, že ovládání je naprosto pohotové, přehledné a logické.

Pro úplné začátečníky stačí položit do aparátu film, zklapnout zadek a hned fotit. V automatickém režimu aparát nastavuje clonu i čas, otáčením točítka se mění jejich kombinace (program shift), takže i v automatickém režimu máte pohotově možnost nastavit libovolnou kombinaci clony a času. Nezkušení uživatelé mají k dispozici "kreativní" programy. I tyto programy dovolují točítkem změnit své nastavení.

Ovládání je rozděleno do několika ovladačů a nejdůležitější prvky se nastavují přímo, jediným ovladačem: clona se nastavuje na objektiv, čas (při manuálním ovládání a prioritě času) palcem točítkem umístěným oproti spoušti. Autofokus se ovládá rovněž samostatným přepínačem. Při stisku tlačítka paměti se točítkem navolí jedno ze tří uložených nastavení. Obdobně při stisku volby pole autofokusu se volí šířka zaostřovacího pole.

Nastavování ostatních prvků, které patří k méně častým, se provádí na LCD panelu: vybere se nastavovaný prvek točítkem a potom se tímtéž točítkem zadá jeho hodnota. Výběr je velmi přehledný a jde bez potíží i v rukavicích. Jediné, co si nemohu zapamatovat, je zapnutí samospouště, kterou používám velmi zřídka.

Film se převíjí bleskově, takže je možno udělat až 3,5 obr. za vteřinu. To kromě focení sportu má výhodu i při portrétech, kdy se může vybrat nejlepší výraz nebo póza ze série snímků. Bez potíží je i použití filmu z metráže ve starých kazetách.

na začátek

 

Spoušť je velmi měkká a zrcadlo dobře tlumené. Např. srovnání snímku z ruky pořízené Prakticou a Nikonem při expozici cl. 8, 1/30 s a ohnisku 80 mm (skenováno s rozlišením 2400 dpi):

Praktica, cl. 8, blesk Praktica cl 8, 1/30 s z ruky F70, stejné nastavení, z ruky F70, cl. 8, 1/15 s, stativ

Nikony jsou pověstné skvěle vyřešeným tlumením pohybu zrcátka. Snímky ze stativu pořízené při expozicích 1/60 až 1 sekunda ukázaly, že nedochází k roztřesení a mirror lock-up je asi skutečně zbytečná funkce. (Otřesy nejsou způsobeny jen zrcátkem, ale také pohybem autofokusu, závěrky a automatické clony). Pokud potřebujete udržet delší čas, dodržujte následující pravidla:

Měření expozice je možné maticové, bodové nebo integrální se zdůrazněným středem. Z asi deseti filmů, které jsem zatím nafotil, jsem vyloženě špatně exponovaný snímek zatím nedostal. Nejčastěji užívám bodové nebo maticové měření. Bodové měření je skutečně bodové (1 % plochy - mimochodem jedna z výrazných předností F70 oproti EOS 50). Když jsem zkoušel na sněhu nebo v protisvětle porovnat výsledky maticového měření s určením expozice bodovým měřením, vždy jsem dospěl k závěru, že maticové měření by dalo správný výsledek.

Obvykle pracuji s pevně zadanou clonou, plný automat používám vyjímečně, stejně jako tzv. kreativní programy. Pouze při rychlém přechodu k jinému nastavení je výhodné je použít a pak jemně doladit kombinaci clony a času točítkem. Jediné, co mi trochu vadí, je nastavování časů po třetině stupně, takže se hůře posuzuje rozsah kontrastu při bodovém měření - ale to je jen otázka zvyku. Také při manuálním nastavení je rozsah stupnice pouze +1 stupeň, přivítal bych alespoň rozsah 6 stupňů pro snazší posouzení rozsahu jasů při bodovém měření.

Tento objektiv se prodává v setu za asi 2400,- a přestože jsem od začátku žádný levný zoom nechtěl, bral jsem jej jako nutné zlo po dobu, než se zmůžu na sadu objektivů nebo na kvalitní zoom. O jeho mechanickém provedení se nedá říct než FUUUJJJJ. Klechtá se všelijak, bakelitový bajonet - dost hrůza. Je však velmi lehký a rychle zaostřuje díky velkému stoupání šneku. To však na druhé straně prakticky vylučuje manuální ostření. Stupnice zaostřené vzdálenosti zde úplně chybí. Neprováděl jsem podrobné testování, ale opticky se zdá docela dobrý. Následující ukázky jsou skeny 2400 dpi.

střed
kraj
Nikkor 35-80/4-5,6D f = 35 mm, cl. 4 f = 35 mm, cl. 11 f = 80 mm, cl. 5,6 f = 80 mm, cl. 11

I tento objektiv působí plastovým dojmem, nicméně bajonet je kovový, zaostřovací kroužek použitelný a vůle v závitech je snesitelná, i když dává tušit, že dlouho nevydrží. Opticky se zdá velmi dobrý, zejména co se týče kontrastu.

střed
kraj

Nikkor 50/1,8 AF cl. 1,8 cl. 4 cl. 8

cl. 22

 

Ani Sigma není mechanicky žádný zázrak, je však o třídu lepší než 50/1,8. Dovoluje ostření do měřítka 1:4. Stoupání šneku a převod pro mechanický náhon AF jsou do pomala, takže ostření se zdá pomalejší, na druhé straně je třeba uvážit, že rozsah je 18 cm do nekonečna. Při plné díře se projevuje vinětace, ale nijak katastrofálně, jak ukazují dva následující obrázky, snímané při cloně 2,8 a 5,6. Dále už je vinětace neznatelná. Červeně jsou vyznačeny detaily, zvětšené dole v tabulce. Ostrost ve středu je dobrá i otevřené cloně, ale pro dobrou ostrost do krajů je nutno clonit nejméně na 8 nebo lépe 11. Znamená to, že pro snímky s polarizačním filtrem je i za dobrého počasí dobré používat stativu, klademe-li důraz na kvalitu.

střed
kraj  
Sigma 24/2,8 cl. 2,8 cl. 5,6 cl. 11 cl. 22

 

Tento objektiv jsem vcelku docela levně pořídil v Anglii (považuji za velkou výhodu Nikonu, že bazary jsou dobře zásobeny použitými objektivy výborné kvality). Objektivy série E představují kompaktní a levnou řadu objektivů pro amatérské účely. Jsou obvykle složeny z menšího počtu optických členů (což vede k velmi dobrému kontrastu objektivů) než objektivy z profesionální řady, i jejich mechanická stavba je v porovnání s manuálním objektivy Nikon trochu horší, ale skvělá v porovnání s dnešními bakelity. Obvykle mají vícenásobné vrstvy. Varianty těchto objektivů se dosud vyrábějí , nyní již v AF provedení (např. 1,8/50 AF).

Objektiv samozřejmě dovoluje jen manuální ostření. Žádný test jsem nedělal, ale první snímky naznačily, že má jen minimum reflexů a kreslí skutečně ostře.

 

Tento makro objektiv dovoluje zobrazit až do měřítka 1 : 1. Kreslí výborně i na plnou díru, i mechanicky se zdá být solidní. Žádné podrobné testy jsem nepodnikal, podle publikovaných výsledků v časopisech se jedná o špičkový objektiv.

na začátek

 

Procesor analyzuje následující údaje:

Na základě těchto údajů nejprve procesor vyber vhodný postup k určení expozice. Nejprve je vypočtena expozice ze všech osmi segmentů a z pěti segmentů (centrální segmenty jsou brány jako jeden). Obě hodnoty jsou zkombinovány způsobem, nejlépe odpovídajícím doplňkovým informacím ze zaostření. Informace o vzdálenosti je použita např. tak, že pro blízké předměty se použije pětisegmentové měření, neboť lze očekávat, že obejkt zabírá téměř celou část snímku.

Informace o zaostření je použita k tomu, aby se určilo, zda objekt je ve středu snímku nebo mimo střed. Je-li v okamžiku expozice správně zaostřeno ve středu nebo je mírně rozstřeno, předpokládá se, že centrální segmenty jseou pro určení expozice důležitější než okrajové segmenty. Je-li použit Focus lock a současně vysoký kontrast mezi segmenty indikuje, že se jedná o protisvětlo, je k určení expozice použito hodnot, zaznamenaných během zaostřování před překomponováním.

Dále jsou aplikovány algoritmy k potlačení náhlých změn expozice během kontinuálního snímání a k vyhlazení extrémních hodnot.

(Uvedený postup platí pro F90, u F70 mohou být menší odchylky).

 

3D multisensorové řízení blesku je v současnosti nejpokročilejší systém určení expozice při reportážní práci s bleskem. Řízení blesku funguje s AF-D objektivy a blesky Nikon, např. SB-26 nebo SB-27 (samozřejmě i s vestavěným bleskem). Blesky třetích výrobců, i když jsou určeny pro Nikon, tento systém většinou nepodporují.

3D-multisensorový vyvažovaný blesk funguje takto:

  1. AF-D objektiv vyšle do těla informaci o zaostřené vzdálenosti.
  2. Blesk odpálí sérii až 16 slabých záblesků ihned po zvednutí zrcadla, před otevřením závěrky.
  3. TTL multisensor měří světlo odražené od šedé závěrky v každém z pěti segmentů.
  4. Procesor analyzuje výsledky a rozhoduje a) který segment použije při řízení množství záblesku, b) jaké množství světla je třeba k vyvážení blesku a okolního světla, určeného 3D-maticovým, centrálním nebo bodovým měřením, c) ze vzdálenosti a známé intenzity předblesků určuje odrazivost objektu.
  5. Závěrka se otevře, hlavní záblesk se odpálí a procesor odměří podle 4) stanovené množství světla.

Není-li k dispozici údaj o zaostřené vzdálenosti (AF objektiv), je postup obdobný a i když méně přesný, přesto dává mnohem lepší výsledky než běžné TTL řízení blesku.

Není-li k dispozici blesk, který umí předblesky, opět se použije multisensor, jehož výsledky jsou lepší než běžné TTL řízení jedinným sensorem, výsledky však nedosahují přesnosti, jaké je dosahováno s předblesky.

na začátek

 

K ostření bez AF slouží velmi jemná a jasná matnice (ve srovnání s Prakticou), takže je možno docela dobře zaostřovat i bez mikrorastru, navíc přesné ostření ukazuje AF senzor (pokud je světelnost lepší než 5,6).

Autofokus pracuje ve dvou režimech, které se nastavují. Režim S(ingle) zaostří při polovičním namáčknutí spouště, a pokud nezjistí, že se předmět pohybuje, zaostřenou vzdálenost zafixuje, takže je možno překomponovat. Dokud není zaostřeno, je spoušť blokována (priorita ostření). Jedná-li se o pohybující se objekt, systém se přepne do módu sledovacího přeostřování a snaží se zachytit objekt. Spoušť je do té doby blokována.

V režimu C(ontinous) pracuje autofokus nezávisle na spoušti. Pokud je namáčnuta, přeostřuje. Neblokuje však spoušť před dokončením zaostření.

V obou případech aparát nejprve určí, zda se předmět pohybuje. Jestliže detekuje pohyb, přepne se automaticky do módu prediktivního ostření. Z rychlosti předmětu vypočítá jeho polohu v okamžiku stisku spouště a na tuto vzdálenost zaostřuje. Rychlost procesoru je taková, že dokáže zaostřovat i při sekvenci 3,7 snímku/s.

Rychlost autofokusu záleží na objektivu. Normální AF objektivy jsou zaostřovány motorem z přístroje pomocí mechanického náhonu. Pro profesionální objektivy používá Nikon pohon ostření ultrazvukovým motorem v objektivech (AF-S), které je stejně rychlé jako ostření Canonů USM. Z mých objektivů nejrychleji ostří 35-80, který má velmi krátký chod zaostřovacího šneku s velkým stoupáním. Co se týče možnosti sledovat pohyblivé předměty, nenarazil jsem na problém, ale nezkoušel jsem extrémní případy. Při fotografování kráčejícího člověka v rozmezí 2 - 0,5 metru aparát udělal 13 snímků a z nich byl jeden zcela neostrý, dva lehce neostré, pět uspokojivě ostrých a čtyři perfektní (ohnisko 80 mm, cl. 5,6). AF funguje i při nízkém osvětlení. Co se týče přesnosti zaostření (shody s filmem), nezjistil jsem problém, ale nedělal jsem důkladný test.

AF je možno přepínat z bodového (1 % ve středu) na široké pole (7 mm široký sensor). Přiznám se, že mi to zcela stačilo, a nedovedu si představit, že bych měl zejména při pohybujících se objektech používat více senzorů. Je-li při použití širokého sensoru v jeho poli více objektů, které jsou stejně světlé, zaostřuje se na předmět, který je blíže k objektivu. Jsou-li světlosti objektů různé, zaostřuje se na světlejší objekt.

na začátek

Nikon používá stále stejný bajonet F, nicméně postupně jej modifikoval a rozšířil. I přes vývoj, který prodělal, je stále možno používat většinu manuálních objektivů na moderních tělech. Na F70 nelze použít non-AI objektivy. Objektivy s manuálním ostřením bez procesoru nedovolují použití priority času závěrky a programové automatiky a rovněž maticové měření.

Objektivy Nikkor se dělí z hlediska mechanické kompatibility na následující typy (vyobrazení)

non AI staré objektivy do r. 1977. Poznají se podle "ouška", které je plné (bez otvorů). Nasazení těchto objektivů na moderní těla může vést k jejich poškození
AI, AIS "ouško" má otvory, na objektivu jsou dvě stupnice clon. AIS má největší clonové číslo oranžové a v bajonetu je na dosedací ploše odfrézováno malé zahloubení. Lze použít s F70
AI-P Manuální objektiv, ale má procesor k přenášení některých hodnot do těla. Pozná se podle kontaktů.
E objektiv nemá "ouško", ostatní vlastnosti jsou stejné s AIS - lze použít na F70
AF Nepřenáší zaostřenou vzdálenost - nefunguje 3D maticové měření expozice a blesku
AF-D Plně kompatibilní

na začátek

 

Použití filmů ručně nabíjených do kazet z metráže nečiní žádné potíže (alespoň ne u kazet, které mám už asi dvacet let doma). Aparát nečte z DX kodu počet snímků, takže je možno exponovat tolik snímků, kolik filmu v kazetě skutečně je. Nikdy nedošlo k vytržení konce filmu z kazety. Jediný problém vznikl, když jsem použil starou kazetu, jejiž cívka neměla příslušné výstupky ve spodním čele, a unašeč převíječe se v cívce protáčel. Promptně jsem všechny kazety s títmto typem cívek vyhodil.

Z hlediska příslušenství je důležité, že Nikon používá na svých objektivech pouze filtrové závity M52, M62 a M72 (existuje několik vyjímek), takže filtrů zase nepotřebujete tolik sad. Clona a ostření jsou ovládány i u AF objektivů mechanicky, což dovoluje použít relativně jednoduché příslušenství např. pro makrofotografii.

Na hledáček je možné nasadit příslušenství k praktikám

 

Srovnávání Nikonů a Canonů patří k oblíbené duševní hygieně diskusních fór. Soudím, že tyto disputace jsou ztrátou času, který se má věnovat fotografování. Např. modely F70 a Canon 50 mají téměř identické vlastnosti a parametry a liší se jen v málo významných detailech. Takže pokud rozdíly nedokážete posoudit sami už před nákupem, je úplně jedno, který si koupíte, nejspíš budete spokojeni.

Výsledky těchto srovnávání obvykle ukazují, že Nikon akcentuje konzervativnější přístupzaměřený na festovnost a spolehlivost, Minolta produkuje velmi příjemně ovladatelné vyvážené těla, zatímco Canon má vynikající přístroje pro technické fandy. (To platí pro amatérské modely, v profesionální oblasti je situace přece jen trochu jiná, i když v mnohém podobná).

Co se týká optiky, je třeba zásadně odlišovat profesionální objektivy od levnějších amatérslých modelů. Zde je asi Nikon o trošku lepší, uvážíme-li i cenu. Komu záleží především na kvalitě optiky, má k dispozici spousty vynikajících manuálních Nikkorů. Jinak mezi objektivy N - C - M laik rozdíly v kvalitě jen obtížně zjistí.

 

F70 nemá některé funkce, tento nedostatek lze však relativně snadno obejít (i když souhlasím s konstruktéry Nikonu, že jsou to funkce vesměs zbytečné).

Kontrola hloubky ostrosti (DOF Preview) je funkce, která vyvolá zaclonění objektivu na pracovní clonu, aby bylo možno na matnici ověřit, jaká je hloubka ostrosti. Osobně mi tato funkce nechybí, neboť při vyšším zaclonění je obvykle obraz na matnici tak tmavý, že stejně není možno nic kloudně posoudit. U Prakticy, která je touto funkcí vybavena, ji téměř nepoužívám. Zaclonění objektivu na pracovní clonu lze provést otočením objektivu po stisku tlačítka uvolňujícího objektiv v bajonetu (stačí nastavit zaostřovací rysku proti písmenu N loga na aparátu).

Další funkcí, jejíž nepřítomnost se dá jednoduše obejít, je možnost multiexpozice. Ani tuto funkci jsem ještě nikdy nevyužil. U F70 se postupuje tak, že se levou rukou drží zadní víko pevně zavřené a otevírací čudlík se stlačí. Když se nyní exponuje, aparát nepřetáčí film.

Poněkud více mi chybí možnost nastavit převíjení tak, aby konec filmu nebyl zatažen do kazety. Tuto funkci snad lze pouze simulovat vypnutím aparátu, když se blíží konec převíjení, chce to však jistou praxi. Řekl bych, že vytahovač filmu z kazet nakonec udělá stejnou práci.

na začátek


e-mail home english galerie

Copyright (c) Martin Rybák 1999. Poslední úprava 21.7.1999