KRVAVÉ LÁZNĚ (a jiné zvrhlosti)



Zkusili jste někdy podříznout ty krky pod těma prasečíma ksichtama, co každej den jezdí trolejbusem? Zkusili jste někdy spáchat sebevraždu? Když jste sami, když na vás ve dvě v noci dojde deprese? Nebo ustřelit si hlavu brokovnicí na nejrušnějším náměstí? Zkusili jste někdy shodit kamaráda před tramvaj, která právě přijíždí? Zkusili jste někdy zabít svýho otce? Zkusili jste někdy přefiknout svou matku a pak ji umlátit? Zkusili jste někdy oběsit sousedovi štěňata? Zkusili jste alespoň někdy někomu pořádně rozkopat ksicht? Jen tak bezdůvodně, prostě proto, že existuje?

Ne? Fakt ne? Tak to ani nezkoušejte. Nestojí to za to.



  • "Narval jsem do něho celej zásobník, já ho zabil, konečně jsem ho hajzla zabil a je to perfektni pocit někoho zabít. Já se cítím tak šťastnej, tak uvolněnej."

  • Chlap, co měl pistoli, sahá pravou rukou pod bundu a vytahuje velký lovecký nůž. Prsty levé ruky přejíždí po teploušových zádech a hledá volné místo. Už ho našel. Opatrně přibližuje nůž, prsty levé ruky se ho snaží co nejlíp zorientovat. Nádech. A vráží nůž buzerantovi do zad. Nůž zajíždí mezi obratle, přetíná míchu a špička zasáhne až do srdce. Předstírá orgasmus. Vytahuje nůž z teploušových zad, zapíná kalhoty a jde směrem k červenýmu jeepu. Chlap v jeepu balí kameru a připravuje honorář.


  • Zamával rukou na přijíždějící tramvaj. Zadní vůz byl prázdný. To mu vyhovovalo. Nastoupil do něj. Sedl si na sedadlo a vytáhl pistoli. Doplnil náboje do zásobníku. Nabil komoru. Tramvaj zpomalila. Nezastavila, nikdo nechtěl nastoupit, nikdo nechtěl vystoupit. Další zastávka. Mladík přistoupil do zadního vozu. Všechno šlo podle plánu a ještě líp. Tramvaj se znovu rozjela. Vstal a poodešel ke dveřím. Zmáčkl znamení k řidiči. Vpředu vozu se rozsvítilo červené světlo. Zamířil od dveří k mladíkovi. Ten seděl u okna. Nevnímal ho. Možná spal. Další zastávka se už blížila, tramvaj už zpomalovala. Přiložil mladíkovi pistoli k hlavě. Zmáčkl kohoutek. Krev vystříkla na sedadlo před mladíkem. Tramvaj zastavila. Otevřely se dveře. Vystoupil.
  • Domů došel pěšky.


  • Petr šel po cestě k lesu. Cesta vedla uprostřed polí a slunce na nebi s bílými mráčky vyzařovalo teplo, pronikající skrz kůži do krve, která ho rozváděla po celém těle.
  • Petr miloval léto. Měl rád modré nebe, žluté slunce, občas bílé mráčky. Zelené stromy, bílé, žluté, červené, modré a kdovíjaké ještě květy. I teď se z nich těšil.

    Měl rád holky, co v létě chodí málo oblečené. Těšil by se pohledem na ně, kdyby tam nějaké byly. Měl rád vedro, co prolézá skrz na skrz tělem, nutí tělo utápět se v potu.

    Neměl rád zimu. V zimě mu byla zima.

    Měl rád lidi. Ještě víc měl rád sebe.

    Měl rád zvířata. Ještě víc měl rád svého psa.

    Ten teď pobíhal po cestě poblíž Petra. Petr si utrhl květinku. Nádherné červené kvítky kouzelně voněly. Petr se psem už byl téměř v lese. Vtom z pole u cesty vyběhl zajíc. Pes se rozběhl za ním podél lesa a zmizel Petrovi z očí. Vtom se ozval výstřel. Petr se rozběhl směrem, kterým utíkal pes. Za chviličku byl u něj. Pes ležel v trávě na kraji lesa. Byl mrtvý. Petr uviděl myslivce.

    „Ty hajzle, za to tě zabiju!„

    „Pokud je pes volně, můžu ho zastřelit, zvlášť, když honí zvířata,„ bránil se myslivec.

    „Ty čuráku jeden, já tě zabiju!„ řval Petr a rozběhl se na myslivce. Myslivec na něj namířil pušku.

    „Ty hajzle, na člověka si vystřelit nedovolíš. To si nedovolíš. Pušku proti holejm rukám, to je kriminál.„

    Myslivec zaváhal. Petr doběhl až k němu, vyrval mu pušku z ruky a namířil na něj. Zmáčkl kohoutek. Myslivcova hlava se změnila v krvavou břečku.

    Petr zahodil pušku. Vytáhl z kapsy vodítko a udělal na něm smyčku. Byl v lese, mohl si vybrat, na kterém stromě se oběsí. Vybral si lípu.

    Zrovna kvetla a nádherně voněla.



  • … a pak z tebe strhám oblečení a udělám ti to, budeš ječet a dám ti facku a ještě jednu, a pak tě vojedu zezadu, pěkně vestoje a ještě ti dám přes hubu, rozrazíš si ret a poteče ti krev z huby a shodím tě na zem, budeš se tam plazit a lézt po čtyřech, a pak mi ho vykouříš, a pak zas polezeš po čtyřech a budeš mě prosit, abych toho nechal a já tě kopnu do ksichtu a budeš křičet a …
  • „Co je? Ty ses probudila, želvuško moje? Jo? Tak spinkej. Hlavičku si dej sem ke mně a já tě budu hladit než usneš, jo?„

    „Ty seš tak roztomilej, miluju tě.„

    „Tak spi.„

    VÍTE, S KÝM SPÍTE???





  • Vrah na tebe čeká za rohem. Bude tam, nebo snad nebude? Určitě bude, víš to. A jaký to bude? Rychlý? Nebo pomalý? Bude to jen rána sekerou do hlavy nebo pomaloučký hnusný mučení? Těžko říct, to ti neřekli. Jenom víš, že to bude za rohem. Ani vlastně nevíš, za kterým rohem. Za tímhle, za tím příštím, za posledním, za prostředním? To se dovíš. Ale třeba se to ani nedovíš. Třeba to bude opravdu tak rychlý, že ti to ani nedojde. Nebo to bude pomalá, rituální, mysteriózní vražda? Najdou pak mrtvolu bez srdce nebo bez jater? Nebo snad bez očí, s uříznutou hlavou? Jakej vlastně na tebe bude pohled, až zemřeš? Pozná tě vůbec někdo? Žena tě určitě pozná. A co děti? Chceš, aby tě viděly? Už jsou přece dost velký. Pro tebe jsou to ale pořád ti malí usmrkánci. Budou ti chybět. Blábol. Tobě nebude chybět nic. Kdo nic nemá, tomu nic nechybí. Ale budeš jim ty chybět? Byls dobrej otec? Byls normální otec, táta jako každej jinej. Táta, na kterýho se vzpomíná. Měls je rád. Určitě to cítí. Nejsou sice úplně tak, jak sis je vysnil, ale určitě tě maj rády. Tvoje děti. Proč jinak by ti chtěli ušetřit trápení. Ušetřit tě utrpení rakoviny. Nechat tě zemřít ještě silnýho, žádnou vyčerpanou trosku. Mají tě rády, tvý milovaný děti. Ne, určitě to není kvůli té pojistce. Udělaly to kvůli tobě. Protože tě maj rády. Kvůli tobě.

  • !!!!pokud nemáte dost otrlý žaludek, tak to raději nečtěte!!!!


    (ale pokud jste to dočetli až sem...)



    + 2 kraťasy od JaDa

  • "Maminko, co dělají ti strejdové a tety v televizi?" Monika přiběhla do obyváku a podívala se na obrazovku, kde tlupa náctiletých frajírků znásilňovala dvě školačky. Vypnula video, vyndala kazetu a šla do garáže. "Seš uchyl, ne? Prasárny, na to tě užije. Dívala se na to Petruška," nadávala svému muži. "Já ani nevím, co na tom je, chtěl jsem se podívat, ale donesl to Ivan. Petruška z toho nic nepochopí. Miláčku, vždyť je to ještě malý děcko."
  • Petruška vyšla na zahradu a uviděla u sousedů Petříka a Martičku. Šla za nimi. Chvíli si hráli s jakousi skládačkou, ale pak se kdovíproč pohádali. Petruška se urazila a šla domů. Brzo se vrátila. S tatínkovým revolverem v ruce. Tak tak ho uzvedla. "Chcípni ty sviňo!" zařvala. S námahou zvedla revolver a střelila. Zpětný náraz ji odhodil dozadu. Rána šla vedle a strefila Martičku. Výstřel ji zvedl ze země a Martičku rozerval na kusy. Petřík začal křičet a utíkal pryč. Petruška se pomalu zvedala ze země. Potichu si jako mantru opakovala všechna ta zakázaná slova. "Kurva, piča, jebat, prdel, buzna, uchyl, teplouš, mrdat..." A ještě třikrát. Už ji bylo líp. "Nikdy bych neřekla, že ten buzna revolver mě tak mrdne dozadu!" Pokývala hlavou a šla domů na svačinu.

  • Byla to hostina se vším všudy. Společenská smetánka celé kolonie se sešla v honosném sídle generála K. Přišli i herec D., zpěvačka V. a ropný magnát U. Jako hlavní chod se servírovalo velice lahodné, nezvykle kořeněné maso. Hostitel zbožňoval tajemství - hosté měli hádat - co to vlastně snědli. Kdo uhodne získá Zpívající květ, generálovu nejoblíbenější kurtizánu. Sloužící už posbírali papírky s tipy jedlíků. Sálem proletěla vlna vzrušení - uhodl někdo? Generál se vítězně usmál. Nikdo neuhodl! "Přátelé, pěkně jste tipovali, ale byly to... dramatická pauza, bifteky z k tomuto účelu chovaných černochů!"
  • Z křesla vyskočil biskup: "Ty vrahu," zasípal a zhroutil se k zemi. Přivolaní sluhové ho odnesli a pokoušeli se ho křísit.
  • Jeho syn vstal: "Prosím, omluvte mého otce, ale trpí silnou alergií na maso z černochů!"
  • JaD