KRVAVÉ LÁZNĚ (a jiné
zvrhlosti)
Zkusili jste někdy podříznout ty krky pod
těma prasečíma ksichtama, co každej den jezdí trolejbusem?
Zkusili jste někdy spáchat sebevraždu? Když jste sami, když na vás ve
dvě v noci dojde deprese? Nebo ustřelit si hlavu brokovnicí na nejrušnějším
náměstí?
Zkusili jste někdy shodit kamaráda před tramvaj, která právě přijíždí?
Zkusili jste někdy zabít svýho otce?
Zkusili jste někdy přefiknout svou matku a pak ji umlátit?
Zkusili jste někdy oběsit sousedovi štěňata?
Zkusili jste alespoň někdy někomu pořádně rozkopat ksicht? Jen tak bezdůvodně,
prostě proto, že existuje?
Ne? Fakt ne? Tak to ani nezkoušejte. Nestojí to za to.
- "Nestřílejte, prosím. Nestřílejte."
- "Chlapče, proč bych měl, prosím tě, střílet?"
- "Já nevím. Asi proto, že máte pistoli."
- "Vidíš, já úplně zapomněl. Ale chlapče, když mám pistoli, proč
bych vlastně neměl střílet?"
- "Protože byste mě mohl zabít."
- "Aha."
- "Viďte. Teď raději dejte tu pistoli pryč."
- "Ale chlapče mně vůbec nebude vadit, když tě zabiju."
- "Aha. To je ovšem průser."
- "Tvůj průser, chlapče. Či snad průstřel?"
- "Prosím, nestřílejte. Prosím."
- "Ale mně se chce střílet."
- "Tak střílejte na někoho jinýho."
- "Na někoho jinýho? Vždyť já po sobě nestřílím. Já budu střílet
na tebe. Ty přece nejseš já."
- "To nejsem."
- "Tak já už to skončím, co ty na to?"
- "Prosím, ne."
- "Tak teda začnu."
- "Co začnete?"
- "Střílet, přece."
- "Prosím, ne."
- "Tak si vyber, chlapče, co vlastně chceš. Řek´ jsem, že to skončím,
a tys nechtěl. Řek´ jsem, že začnu, a tys zase nechtěl. Věř mi chlapče,
víc možností už není."
- "Můžete neudělat nic."
- "Když to říkáš, zkoušels´ někdy udělat nic?"
- "Já vám nerozumím."
- "Prostě stvořit něco, co vůbec nebude existovat."
- "Vlastně ne."
- "Já taky ne. Já pořád jen nedělám nic. Ale chtěl bych to někdy
zkusit."
- "Já ani ne."
- "Chlapče, věříš v posmrtný život?"
- "Ne."
- "Takže po smrti už není nic?"
- "Podle mě ne."
- "Takže smrt je vlastně takový nic?"
- "Dalo by se to tak říct."
- "Tak já porpvé ve svým životě udělám nic."
- "Prosím. Nestřílejte."
- "Chlapče, nekaž mi tu radost. Já jsem už celkem starej, kdo ví,
jestli budu mít ještě někdy šanci."
- "Nestřílejte."
- "Neser mě, chlapče, já už se rozhod´. Já střílet budu."
"Narval jsem do něho celej zásobník, já ho zabil, konečně jsem
ho hajzla zabil a je to perfektni pocit někoho zabít. Já se cítím tak šťastnej,
tak uvolněnej."
- "Proboha, šťastnej? Zabiješ a máš z toho radost?"
- "Přesně. Jak už jednou zmáčkneš tu spoušť, spadnou z tebe všechny
zábrany. Zabít, to byla ta věc, o který jsem si myslel, že to nedokážu.
A stačilo jenom tak trošku vohnout prst a všechny zábrany šly do hajzlu.
Až teď jsem úplně svobodnej. Rozumíš, úplně volnej, bez jakejchkoli vnitřních
omezení."
- "To nikdy nemůžu pochopit."
- "Jak to uděláš, tak pochopíš. Víš co? Na, tady máš pistoli, takhle
ti ji odjistím, takže si dávej pozor, a běž a zastřel někoho, kdo tě nejvíc
sere, kdo se ti nejvíc hnusí. Uvidíš, jak se odhodláš k první ráně, tak
pak všechno půjde samo a doprdele nemiř na mě, je to odjištěný a spoušť
je celkem citlivá. Tak přestaň na mě mířit, něco se stane."
- "To asi jo, něco se určitě stane. Nejspíš tě zabiju, už mě dost
sereš."
- „Nastav prdel, buzerante, nebo tě vodstřelím,„ vyhrožuje muž s pistolí
v ruce. „Pohni, pohni, už jsem nadrženej jak bejk.„
- „Jen se neposer, čuráku. Doprdele, měl jsem tušit, že seš jenom další
nadrženec bez peněz.„
- „Zavři hubu. Dej ruce na zeď a předkloň se, chci to na stojáka.„
- „No jo.„
- Chlap schovává pistoli a rozepíná si kalhoty. Vráží ocas buzně do prdele
a jede.
- „Kurva, nech ty ruce na zdi.„
- „To si ho nemůžu při tom aspoň honit?„
- Letmý pohled stranou. „Tak si ho hoň...„
Chlap, co měl pistoli, sahá pravou rukou pod bundu a vytahuje velký
lovecký nůž. Prsty levé ruky přejíždí po teploušových zádech a hledá volné
místo. Už ho našel. Opatrně přibližuje nůž, prsty levé ruky se ho snaží
co nejlíp zorientovat. Nádech. A vráží nůž buzerantovi do zad. Nůž zajíždí
mezi obratle, přetíná míchu a špička zasáhne až do srdce. Předstírá orgasmus.
Vytahuje nůž z teploušových zad, zapíná kalhoty a jde směrem k červenýmu
jeepu. Chlap v jeepu balí kameru a připravuje honorář.
Zamával rukou na přijíždějící tramvaj. Zadní vůz byl prázdný. To mu
vyhovovalo. Nastoupil do něj. Sedl si na sedadlo a vytáhl pistoli. Doplnil
náboje do zásobníku. Nabil komoru. Tramvaj zpomalila. Nezastavila, nikdo
nechtěl nastoupit, nikdo nechtěl vystoupit. Další zastávka. Mladík přistoupil
do zadního vozu. Všechno šlo podle plánu a ještě líp. Tramvaj se znovu
rozjela. Vstal a poodešel ke dveřím. Zmáčkl znamení k řidiči. Vpředu vozu
se rozsvítilo červené světlo. Zamířil od dveří k mladíkovi. Ten seděl u
okna. Nevnímal ho. Možná spal. Další zastávka se už blížila, tramvaj už
zpomalovala. Přiložil mladíkovi pistoli k hlavě. Zmáčkl kohoutek. Krev
vystříkla na sedadlo před mladíkem. Tramvaj zastavila. Otevřely se dveře.
Vystoupil.
Domů došel pěšky.
Petr šel po cestě k lesu. Cesta vedla uprostřed polí a slunce na nebi
s bílými mráčky vyzařovalo teplo, pronikající skrz kůži do krve, která
ho rozváděla po celém těle.
Petr miloval léto. Měl rád modré nebe, žluté slunce, občas bílé mráčky.
Zelené stromy, bílé, žluté, červené, modré a kdovíjaké ještě květy. I teď
se z nich těšil.
Měl rád holky, co v létě chodí málo oblečené. Těšil by se pohledem na
ně, kdyby tam nějaké byly. Měl rád vedro, co prolézá skrz na skrz tělem,
nutí tělo utápět se v potu.
Neměl rád zimu. V zimě mu byla zima.
Měl rád lidi. Ještě víc měl rád sebe.
Měl rád zvířata. Ještě víc měl rád svého psa.
Ten teď pobíhal po cestě poblíž Petra. Petr si utrhl květinku. Nádherné
červené kvítky kouzelně voněly. Petr se psem už byl téměř v lese. Vtom
z pole u cesty vyběhl zajíc. Pes se rozběhl za ním podél lesa a zmizel
Petrovi z očí. Vtom se ozval výstřel. Petr se rozběhl směrem, kterým utíkal
pes. Za chviličku byl u něj. Pes ležel v trávě na kraji lesa. Byl mrtvý.
Petr uviděl myslivce.
„Ty hajzle, za to tě zabiju!„
„Pokud je pes volně, můžu ho zastřelit, zvlášť, když honí zvířata,„
bránil se myslivec.
„Ty čuráku jeden, já tě zabiju!„ řval Petr a rozběhl se na myslivce.
Myslivec na něj namířil pušku.
„Ty hajzle, na člověka si vystřelit nedovolíš. To si nedovolíš. Pušku
proti holejm rukám, to je kriminál.„
Myslivec zaváhal. Petr doběhl až k němu, vyrval mu pušku z ruky a namířil
na něj. Zmáčkl kohoutek. Myslivcova hlava se změnila v krvavou břečku.
Petr zahodil pušku. Vytáhl z kapsy vodítko a udělal na něm smyčku. Byl
v lese, mohl si vybrat, na kterém stromě se oběsí. Vybral si lípu.
Zrovna kvetla a nádherně voněla.
- „Vadí ti krev?„
- „Moc ne.„
- „Nedělá se ti z ní špatně?„
- „Ne, to ne.„
- „Tak se dívej.„
- „Proboha, co chceš dělat s tím nožem?„
- „Jen se dívej.„
- „Ale vždyť to bolí, ne?„
- „Bolí. Proto to dělám.„
- „Přestaň, celá postel bude od krve.„
- „A vadí to snad?„
- „Ne.„
- „Víš co? Na, zkus to.„
- „Řezat se?„
- „Ne, můžeš řezat mě.„
- „Když já nevím.„
- „Zkus to. Vidíš. Jaký to je? Líbí se ti to?„
- „To je takový, takový… perfektní.„
- „A ta krev, jaká je? Je teplá? Ochutnej ji.„
- „Je sladká. Je strašně dobrá. Ale je jí málo.„
- „Víc ti dát nemůžu. To bych umřel.„
- „Tak to dneska asi umřeš, brouku.„
… a pak z tebe strhám oblečení a udělám ti to, budeš ječet a dám ti
facku a ještě jednu, a pak tě vojedu zezadu, pěkně vestoje a ještě ti dám
přes hubu, rozrazíš si ret a poteče ti krev z huby a shodím tě na zem,
budeš se tam plazit a lézt po čtyřech, a pak mi ho vykouříš, a pak zas
polezeš po čtyřech a budeš mě prosit, abych toho nechal a já tě kopnu do
ksichtu a budeš křičet a …
„Co je? Ty ses probudila, želvuško moje? Jo? Tak spinkej. Hlavičku si
dej sem ke mně a já tě budu hladit než usneš, jo?„
„Ty seš tak roztomilej, miluju tě.„
„Tak spi.„
VÍTE, S KÝM SPÍTE???
- Myslíš, že ti to pomůže?
- Co jako pomůže?
- No, že si umyješ ruce.
- Umývám si ruce, protože je mám špinavý.
- Jenom proto?
- Kvůli čemu jinýmu asi?
- Od čeho je máš špinavý?
- Od krve.
- Čí krve?
- Její krve.
- Myslíš, že se tím zbavíš viny, když si umyješ ruce?
- Já si jenom umývám ruce, nic víc.
- Ale jak si je umýváš.
- Normálně, jako vždycky.
- Mně se nezdá.
- Víš co, drž hubu.
- Nebudu držet hubu. Tys ji zabil. Mě už se hochu nezbavíš.
- Já jsem ji zabil, to je ale moje věc.
- Moje taky.
- Ty se do toho vůbec nemotej.
- Pro tebe to už skončilo, co?
- Jo, dávno. A teď jsem si umyl ruce a všechno je pryč, už je to zapomenutý.
- Vidíš, že jsem měl pravdu. Já ti říkal, že to není jenom obyčejný umývání.
- Běž už do prdele.
- Nepůjdu nikam, zůstanu tady s tebou.
- Táhni do hajzlu.
- Mě se nezbavíš.
- Ale zbavím. Podříznu tě, jako jsem podřízl ji.
- To ti nepomůže.
- Pomůže.
- Tak to udělej. Vem tu břitvu a podřízni mě. Rychle, dělej!
- A už to máš. Za chvilku budeš pryč. Chcípneš.
- Idiote, já sice umřu, ale ty umřeš se mnou.
- Já, to těžko.
- Věř mi.
- Ty mně nemůžeš nic udělat.
- To máš pravdu, já jsem jenom v zrcadle.
- Počkej, počkej.
- Už to chápeš, komu asi teče krev ve skutečnosti?
- Doprdele.
- „Doprdele, kde ty kundy jsou? Říkal jsem jim vo šesti přece.„
- „Třeba je fotr nechce pustit.„
- „Hovno.„
- „Taky pravda.„
- „Ale, ty vole, dvojčata. Dvojčata Eimersovy, kurva, to bude jízda.
Ty vole, musíme si je pak prohodit.„
- „Jasně, vole, chceš žvýkačku?„
- „Jasně.„
- „Co tam máš za vobrázek, ukaž.„
- „Alfa, vole! Co jinýho, když jsou to žvýkačky Alf.„
- „Ale jakýho?„
- „Normálního. Furt ten samej ksicht. Proč máš vlastně Alfa, kurva? Já
sbírám Pobřežní hlídku.„
- „Kurva, když jsem je krad, tak tyhle byly líp nadosah.„
- „Příště vem Pobřežní hlídku, jo?„
- „Jo, jo. To víš, že vezmu. A ten starej debil vytáhne tu svou brokovnici
a ustřelí mi pracku, ne?„
- „Ty vole, to by byla sranda. Jednorukej Tom. Ty vole, to bych se uřehtal.„
- „Běž do prdele.„
- „Kurva, kde jsou, už je čtvrt.„
- „Třeba ten jejich zasranej fotr.„
- „Tak jestli je ten šmejd nepustí, tak mu zítra ustřelím palici.„
- „Jejich fotr je čurák.„
- „Každej fotr je čurák. Můj taky. Ještě, že je v kriminále.„
- „Kurva, co si vo sobě myslí, zdržovat je doma.„
- „Je to starej idiot.„
- „Doprdele, těm holkám je dvanáct. Už by si měly přece zašoustat, tak
co je zdržuje, čurák zasranej.„
- „Ser na něj.„
- „Nebudu na něj srát. Jestli mi to dneska zkazí, tak nebudu čekat, až
ho zítra vodstřelíš a pudu tam hned teď.„
- „Ještě chvilku počkej a pak tam půjdem spolu. Hezky zazvoníme a až
votevře, namíříme mu kvéry do ksichtu a holky vošoustáme přímo před ním,
a pak ho vodprásknem, a pak znova vošoustáme holky.„
- „A pak je budem muset vodprásknout.„
- „Ty vole, to bude božskej večer.„
- „Na zdi bude všude krev a ten jeho ptačí mozek, ty vole, to bude určitě
v televizi.„
- „Jako tehdy, když jsme sejmuli toho šmejda, co rozvážel pizzu. To bylo
taky božský. Ta krev tam ještě je, na tý zdi.„
- „Ty vole, dal bych si zas pizzu, mám nějak hlad.„
- „Nejdřív půjdem k Eimersům. Nejdřív zábava, pak jídlo.„
- „Třeba se u jídla zase pobavíme.„
- „To by bylo bezva.„
- „Tak jdem?„
- „Nejdem.„
- „Jak to? Vždyť se na to nevyserem.„
- „Kurva, támhle jdou holky.„
- „Ahoj, tady je dý džej, neboli Dušan Jeřábek, rádio Love devadesát
osm celých tři. Kdopak nám to volá?„
- „Ahoj, tady je Zbyněk.„
- „Nazdar, Zbyňku. Takže, co si přeješ za písničku?„
- „Já mám takový trochu speciální přáníčko. Já bych chtěl pustit takovej
ten pohřební pochod, víš? Ale to asi nemáte, co?„
- „Pohřební pochod?„
- „Znáš to, takový to dam-da-da-da-da-dam-da-da… znáš to, ne?„
- „Chvilku počkej, podíváme se, jestli to tady máme.„
- „Dík.„
- „A pro koho to prosím tě chceš, takovou věc?„
- „To je pro mou mámu.„
- „To je ale trochu úchylný, ne?„
- „Já myslím, že se to hodí.„
- „K čemu by se to mohlo hodit? No já teda nevím. Proč jí to vlastně
chceš pustit?„
- „Víš, ona má takový zvláštní jubileum.„
- „No tak, jaký?„
- „Já ti to teda řeknu. Zrovna teďka je to třináct minut, co dodejchala.„
- „Doprdele, to jako umřela?„
- „Samo.„
- „A volals doktora? Seš si jistej, že je mrtvá?„
- „Ještě aby žila, vždyť jsem ji škrtil aspoň, no já teď nevím přesně
jak dlouho, ale už je to čtrnáct minut, co jsem začal.„
Vrah na tebe čeká za rohem. Bude tam, nebo snad nebude? Určitě bude,
víš to. A jaký to bude? Rychlý? Nebo pomalý? Bude to jen rána sekerou do
hlavy nebo pomaloučký hnusný mučení? Těžko říct, to ti neřekli. Jenom víš,
že to bude za rohem. Ani vlastně nevíš, za kterým rohem. Za tímhle, za
tím příštím, za posledním, za prostředním? To se dovíš. Ale třeba se to
ani nedovíš. Třeba to bude opravdu tak rychlý, že ti to ani nedojde. Nebo
to bude pomalá, rituální, mysteriózní vražda? Najdou pak mrtvolu bez srdce
nebo bez jater? Nebo snad bez očí, s uříznutou hlavou? Jakej vlastně na
tebe bude pohled, až zemřeš? Pozná tě vůbec někdo? Žena tě určitě pozná.
A co děti? Chceš, aby tě viděly? Už jsou přece dost velký. Pro tebe jsou
to ale pořád ti malí usmrkánci. Budou ti chybět. Blábol. Tobě nebude chybět
nic. Kdo nic nemá, tomu nic nechybí. Ale budeš jim ty chybět? Byls dobrej
otec? Byls normální otec, táta jako každej jinej. Táta, na kterýho se vzpomíná.
Měls je rád. Určitě to cítí. Nejsou sice úplně tak, jak sis je vysnil,
ale určitě tě maj rády. Tvoje děti. Proč jinak by ti chtěli ušetřit trápení.
Ušetřit tě utrpení rakoviny. Nechat tě zemřít ještě silnýho, žádnou vyčerpanou
trosku. Mají tě rády, tvý milovaný děti. Ne, určitě to není kvůli té pojistce.
Udělaly to kvůli tobě. Protože tě maj rády. Kvůli tobě.
!!!!pokud nemáte dost
otrlý žaludek, tak to raději nečtěte!!!!
(ale pokud jste to dočetli až sem...)
- Zazvonil. Otevřela mu nějaká ženská.
- „Paní Nováková?„ zeptal se.
- „Ano.„
- „Mohl bych mluvit s panem Novákem?„
- „Bohužel není doma, před chvíli odešel.„
- „A nevíte, kdy se vrátí?„
- „Za chvíli. Šel jenom nakoupit.„
- „Mohl bych tu na něj počkat?„
- „Ne.„
- Najednou zpod bundy vytáhl pistoli a namířil jí přímo do obličeje.
- „Ještě pořád si myslíte, že nemůžu?„
- Pokusila se přibouchnout před ním dveře, ale nepodařilo se jí to.
- „Pusť mě dovnitř, nebo tě zabiju.„
- Ustupovala před ním. Vešel do domu a zavřel za sebou.
- „Zavolej holky.„
- „Co chcete?„
- „Zavolej holky.„
- „Ne.„
- „Ne? Já si je najdu.„
- „Co chcete?„
- „Zavolej je.„
- „Nejsou doma.„
- „Nelži.„
- Do chodby nahlédla dětská hlava.
- „Pojď sem a zavolej i sestru, nebo vaši matku zabiju,„ zavolal na ni.
- Za chvíli se objevily na chodbě.
- „Kde máte ložnici. Jdem tam.„
- Zavedli ho do ložnice.
- „Vysvleč se,„ poručil matce. „Vysvleč se, nebo ji zabiju.„
- Namířil na mladší dceru.
- Svlékla se.
- „Do naha.„
- Sundala si kalhotky.
- „Teď si lehni na záda a roztáhni nohy.„
- Udělala, co řekl. Pořád mířil na mladší dceru.
- „Holky, teď se dívejte. To jste nejspíš ještě neviděly.„
- Rozepnul si kalhoty a matku znásilnil.
- „A teď ty,„ přikázal starší dceři.
- „Nech ji být. To přece nemůžeš.„
- „Já můžu všechno.„
- Namířil matce na hlavu a zmáčkl spoušť.
- „Řekl jsem, že teď půjdeš ty,„ řekl staršímu děvčeti.
- Svlékla se a lehla si na postel.
- „Ty se dobře dívej, ať se něco přiučíš,„ řekl mladší.
- „Tak, teď trochu roztáhni nohy. Víc. Ještě. A zvedni je. Kolik ti vlastně
je? No tak, kolik ti je?„
- „Čtrnáct.„
- „A sestřičce?„
- „Deset.„
- „Tak tobě je čtrnáct? Ty seš nejspíš ještě panna, co?„
- Přikývla.
- „Bude tě to asi trošku bolet, ale pak se ti to bude líbit. Uvidíš.„
- Znásilnil ji. Vstal. Ona brečela.
- „Teď ty,„ řekl mladší. „A ty přestaň brečet.„
- Nepřestala. Zastřelil ji. Shodil její mrtvolu na zem, aby si mladší
dívka měla kam lehnout. Už byla svlečená.
- „Tebe naučím něco jinýho, lepšího. Sedni si zase.„
- Posadila se.
- „Vidíš, jak ho mám velkýho? Vem ho do pusy. No tak, pohni sebou.„
- Strčil jí penis do úst. Chytil ji za vlasy.
- „Já ti ukážu, jak to dělat. Jenom se nech vést mou rukou.„
- Za chvíli měl orgasmus.
- „To stačí. Teď to spolkni.„
- Poslechla ho. Zapnul si kalhoty.
- „Teď jdu pryč. Ty tady zůstaneš a budeš zticha. A pamatuj si, jestli
někomu něco řekneš, najdu si tě a zabiju tě. Jasný?„
- Přiložil jí pistoli ke spánku.
- „Pif, pif. Je ti to jasný?„
- Odešel. Cestou domů v autobuse vytáhl notes. Na seznamu na poslední
straně odškrtl další jméno.
+ 2 kraťasy od JaDa
"Maminko, co dělají ti strejdové a tety v televizi?" Monika
přiběhla do obyváku a podívala se na obrazovku, kde tlupa náctiletých frajírků
znásilňovala dvě školačky. Vypnula video, vyndala kazetu a šla do garáže.
"Seš uchyl, ne? Prasárny, na to tě užije. Dívala se na to Petruška,"
nadávala svému muži. "Já ani nevím, co na tom je, chtěl jsem se podívat,
ale donesl to Ivan. Petruška z toho nic nepochopí. Miláčku, vždyť je to
ještě malý děcko."
Petruška vyšla na zahradu a uviděla u sousedů Petříka
a Martičku. Šla za nimi. Chvíli si hráli s jakousi skládačkou, ale pak
se kdovíproč pohádali. Petruška se urazila a šla domů. Brzo se vrátila.
S tatínkovým revolverem v ruce. Tak tak ho uzvedla. "Chcípni ty sviňo!"
zařvala. S námahou zvedla revolver a střelila. Zpětný náraz ji odhodil
dozadu. Rána šla vedle a strefila Martičku. Výstřel ji zvedl ze země a
Martičku rozerval na kusy. Petřík začal křičet a utíkal pryč. Petruška se pomalu
zvedala ze země. Potichu si jako mantru opakovala všechna ta zakázaná slova.
"Kurva, piča, jebat, prdel, buzna, uchyl, teplouš, mrdat..."
A ještě třikrát. Už ji bylo líp. "Nikdy bych neřekla, že ten buzna
revolver mě tak mrdne dozadu!" Pokývala hlavou a šla domů na svačinu.
Byla to hostina se vším všudy. Společenská smetánka celé kolonie se
sešla v honosném sídle generála K. Přišli i herec D., zpěvačka V. a ropný
magnát U. Jako hlavní chod se servírovalo velice lahodné, nezvykle kořeněné
maso. Hostitel zbožňoval tajemství - hosté měli hádat - co to vlastně snědli.
Kdo uhodne získá Zpívající květ, generálovu nejoblíbenější kurtizánu. Sloužící
už posbírali papírky s tipy jedlíků. Sálem proletěla vlna vzrušení - uhodl
někdo? Generál se vítězně usmál. Nikdo neuhodl! "Přátelé, pěkně jste
tipovali, ale byly to... dramatická pauza, bifteky z k tomuto účelu chovaných
černochů!"
Z křesla vyskočil biskup: "Ty vrahu," zasípal a zhroutil se
k zemi. Přivolaní sluhové ho odnesli a pokoušeli se ho křísit.
Jeho syn vstal: "Prosím, omluvte mého otce, ale trpí silnou alergií na maso
z černochů!"
JaD