Nejsem člověk, kterého nějak moc baví psát dlouhé články, statě a nedejbože cestopisy. Následující povídání berte jako vyjímku. Vzniklo hlavně pro potřebu těch, kteří chtějí něco podobného taky uskutečnit a nevědí jak na to. Ve stejné situaci jsem byl i já, když jsem se pro tuhle cestu rozhodl. Marně jsem na internetu hledal informace, které by mě cestu trochu usnadnily.

Různých serverů o tom, že je Řecko krásná země atd. jsem našel hodně, ale na nich se nic potřebného nedozvíte. Jediná publikace, která mi trochu pomohla bylo Autem po Evropě 96/97 od Autoturistu. Pro začátek není špatná, ale berte ji s rezervou. Různé průvodce jsou k ničemu (jiné jsem neviděl). Ve výprodej jsem ještě sehnal publikaci Řecko od vydavatelství Baedeker. Jsou v ní popsány všechny památky a zajímavosti Řecka. Když chcete z Řecka vidět víc než jen silnici, tak si něco podobného taky sežeňte. Ten můj průvodce měl jen jednu chybku. A to byl překlad názvů jednotlivých měst, obcí, hradů a vůbec všeho, podle čeho se normální člověk orientuje. Z řečtiny se totiž názvy překládají těžko. Takže jsem měl mapu Řecka, na které jsem ani zaboha nemohl najít jediné město uvedené v průvodci a naopak. Nevím jak to blíže vysvětlit, tak vám tady odcituji kus textu z průvodce, kde je to jakž takž objasněno:

Novořečtina se podstatně liší od starořečtiny, i když počet slov, která se píší od Homérovy doby stále stejně je značný - odchylky jsou ve výslovnosti. Existují též poměrně odlišné formy novořečtiny: dimotiki (lidová nebo hovorová řeč) a katharévusa ("vytříbená", úřední nebo spisovná řeč). Rozdíly mezi umělou, dřívější řečí a lidovou (např. v gramatice a slovosedu) jsou značné.

Někteří překladatelé překládají tedy názvy tak, aby foneticky (výslovností) byly co nejblíže řecké výslovnosti, jiní zase přepisují puze řecké písmena. Do toho ještě zasahuje čeština, kde jsme zvyklí na určité počeštěné názvy. Potom nástavají situace kdy česky Soluň jsou vlastně Thessaloniki nebo taky Thessaloníké. A to rozhodně není ten nejhorší případ. Cestování podle mapy je skutečně velkým dobrodružstvím.

Z předešlého vidíte, že psát souvisle je pro mne trochu problém. Jak mne něco napadne, hned odskakuji od tématu a kecám a kecám.Tak se mnou mějte trpělivost, nic jiného vám taky nezbývá.

V lednu 1997 jsem si za skvělou cenu koupil skoro nového Transalpa. Posuďte sami: 95, 8.000 km, vše originál. Předtím jsem měl Hondu CB 450, takovej malej naháč. Dobrá na začátek, ale stará vrána, 87. Kdo má nebo měl starou motorku moc dobře ví o čem mluvím.

Říkám si: tak spolehlivou motorku už maj, ale kam na ní. Srazy po Čechách nebo na Slovensku jsou moc blízko a trvaj jen pár dní. Taky mám rád teplo, moře, nebuzerující poldy atd. Když jsem to všechno dal dohromady a poradil se Markétou (o té někdy příště) vyšlo z toho Řecko.

Na začátek jsem si koupil mapu Evropy, abych věděl kde to Řecko přesně je a začal jsem si jezdit prstem po mapě, hledaje přitom ideální trasu. Protože přes Jugoslávii a Makedonii se mi samotnému moc nechtělo, padla volba na civilizovanější trasu přes Rakousko a Itálii.

A začal jsem počítat a zjišťovat. Kolik je to km, kolik stojí kde benzín, kolik stojí dálnice, kolik kemp. Nakonec mi z toho vyšlo, že když už se potáhnu tak daleko, bylo by blbý tam bej jenom tejden, spálit si kůži a pak zase tradá domů. Chtělo to radikálnější řešení. V zaměstnání o nějaké dovolené na 6 weeks nechtěli ani slyšet, tak jsem dal výpověď a stal se ze mně nezaměstnaný.

Celý červenec jsem sháněl vybavení (kufry, stan, vařič...), a 30.7.1997 jsme vyrazili. Jel jsem sám s Markétou, nemohl jsem nikde sehnat do party podobnýho magora, kterej by švihnul s prací a jel si užívat.

Vyjeli jsme 30.7.1997 dopoledne z Poděbrad. Cestou jsme se ještě stavovali pro pár drobností v Praze a potom už rovnou směr České Budějovice. Tenhle první den jsme pojali jako "zvykací". Za cíl jsme si určili nějaký kemp v Čechách, blízko rakouských hranic. Hlavní cílem bylo prověřit, zda máme všechno skutečně sebou a když ne, tak se proto ještě vrátit. Dopadlo to dobře. Když jsme ve Vyšším Brodě zakempovali nic nám nechybělo. Akorát nám mohla upadnout prdel. Pár piv to ale spolehlivě napravilo. Ani nám nevadilo, že bylo celý den hnusně, zima a pod mrakem.

Ráno jsme vstávali zase do zimy. Co se dá dělat, v Rakousku už bude určitě hezky, tam se ohřejeme,říkal jsem si. Dopadlo to klasicky. V Rakousku bylo stejně hnusně jako v Čechách.

Teď trochu odbočím. Někomu může být divné, že pořád nadávám na zimu. Hned to vysvětlím. I když si na motorku koupíte tři velké kufry, výbavu na 6 týdnů tam stejně nenarvete. Jenom malý stan a spacáky spolehlivě zaberou jeden kufr, instantní strava od Vitany druhý a pár hadrů ten třetí. Takže na KOŽENOU KOMBINÉZU můžete klidně zapomenout. Celou cestu jsem teda jel v riflích, džínovce a kotníkovejch farmách. Když pršelo, vytáhl jsem šusťákový nepromoky a jelo se dál. Mikinu jsem měl jednu a i když si pod ní narvete všechny tři trička, co s sebou máte, moc se v Alpách neohřejete.

Scénka z hranic.

Česká strana - razítko do pasu a jede se.

Rakouská strana - klasický rakušák praví: Toprý ten, pan Martínéz, kam jedete?

Já: Im going to Greece.

Celník: Kam?

Já : Greece !! (myslím si - to jsem letos první, nebo tak blbě mluvím?)

Přichází druhý celník,který nás zdálky pozoroval, naklání se k tomu našemu a něco mu šeptá.

Celník: JÁÁ, Griechenland.

Já: Jo, do Řecka

Celník: Tak jette.

konec scénky

Po přejetí rakouských hranic jsme jeli asi 50 km okreskama k dálnici, která vede přes Linz a Saltzburg až do Itálie. Rakouskou dálniční známku si můžete koupit už v Čechách, třeba u nějaké pumpy blízko hranic. Máte na výběr z několika druhů, my jsme měli dvouměsíční za 80,- ATS. V alpských úsecích se navíc platí i za tunely, cca 100 ATS.

Celý den jsme si to svištěli 130-kou a zastavovali akorát u benzínek a hlavně tehdy, když začalo pršet a bylo nutné navléknout nepromoky. Transalp má poměrně malou nádrž (je to jedna z mála chyb, na kterou nadává každý, kdo ho má), takže jsme zastavovali po ujetí každých 150 - 200 km. Cestu jsme měli ještě zpestřenou tím, že jsme si s sebou vezli jen DM a museli jsme je někde vyměnit na ATS. Myslel jsem si, že to bude snadné jako v Čechách, kde je wechselstube na každé samotě - chyba. Takže jsme asi dvě hodiny strávili čekáním v nějakém městě, až otevřou banku.

Maximální povolená rychlost na rakouské dálnici je 130 km/hod pro auta i motorky. Drtivá většina řidičů to dodržuje, tak jsem se taky raději krotil. Jediná motorka, která mě za celý den předjela, byl policejní BMW. Chcete -li předjíždět, dejte blinkr, ti v levém pruhu vás hned pustí. Prostě slušňáci.

K večeru jsme chytli hodně silnou průtrž, a tak jsme si řekli dost a začali hledat kemp

Asi 60 km před hranicí Rakousko-Itálie (za Vilachem) je sjezd z dálnice na Faak am See. Je to hezká udržovaná krajina kolem krásně čistého jezera. Kdo nechce jezdit do Řecka a chce si trochu užít, bude jistě spokojen. Kolem je hodně památek a zajímavostí, když tam budete týden, ani se to nedá stihnout.

Kemp byl příkladem německé (rakouské) důkladnosti. Jen tak co mě napadá: sprchy o rozloze tenisového kurtu, vybavené tak, že jsem pomalu nevěděl jak si pustit vodu, dále prádelna, kuchyň, disco (ne že bych to potřeboval), TW room, restaurace, velký supermarket. U recepce vás naloží chlap na něco, co vypadá jako elektrický golfový vozík a jede se s vámi projet po kempu, vybrat to správné místo, kde se vám bude nejlépe spát, Když jste na cestách s holkou, při zápisu na recepci dostane čerstvě uříznutou růži. Pro dva lidi s motorkou a malým stanem je noc za hubičku - asi 730,- Kč. Po nocování ve Vyšším Brodě, které nás přišlo asi na 60 Kč docela drsný. Taky nás tam se stanem bylo pár. Většinu osazenstva tvoří rodiny v hooodně velkých karavanech. Nevím, jestli to byla vyjímka, ale je pravda, že to byl nejdražší kemp za celou cestu.