V pravnim state by byly za zneuziti copyrightovanych materialu dva roky, nebo az pet let. Dulezite to ovsem neni, neb Cesko je Absurdistan, ve kterem muze ,,muz s dopisy pro kazdou prilezitost'' z titulu sveho postu dal poskozovat sve drivejsi obeti a jejich rodiny, a temer nikomu to ani neprijde amoralni. Co se ale udelat da, je pozadat pro nej o milost. Je to groteska, ale nic vic se jaksi v te Ceske akademicke grotesce zatim delat neda (predmetna zadost o milost je zatim projednavana pod c.j.: Mil. 299/00). Podle nejnovejsich informaci i dalsi Zahradnikem postizeni zvazuji podani jim prislusne zadosti o milost v jeho prospech (i kdyz se nemusi jednat jenom o ten par. 152 -- spis asi bude nabeh na suspekci stran zneuziti pravomoci verejneho cinitele). Nekdo mozna rekne, ze to jsou svejkoviny -- jenze prvne by se mely radne pojmenovat ty Zahradnikovy cetne nepekne kousky a soucasne moznosti je nejak korigovat.

Zadost o milost pro 1.-ho predsedu AVCR (suspekce na porusovani autorskeho prava v totalitnim environmentu)

Vec: Udavacstvi predsedy Akademie, etc.: Zahlazeni totalitniho postihu za nenastale provineni nestandardnim obchvatem pres milost ve veci spadajici pod par. 152 trestniho kodexu

9. 1. 2000

Obracim se na Vas ve veci milosti a to predepsanou cestou pres ministra spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti sice jiz pojednalo muj predchozi podnet, a to pripisem PP/4157/99 ze dne 17. 12. 1999, nicmene ku zhojeni meho pripadu ad integrum jeste nedoslo. Uvedeny pripis spravne upozornuje, ze pracovne-pravni aspekty meho podani nelze restituovat cestou presidentske milosti, aplikovatelne jen na veci trestni. Pripis tez vyslovuje predpoklad resitelnosti rehabilitace vnitro-akademickym procesem. Jak vsak pojednam dale, ukazal se tento predpoklad nespravnym. Poznamenavam tez, ze otazka me rehabilitace nicmene obsahuje i trestni aspekt -- v one odiozni stvanici, podrobneji popsane v mem rozkladu z 28. 10. 1999 a koordinovane celou pocetnou jednotkou StB agentu, jsem totiz byl obvinen i z vyzrazeni utajovanych skutecnosti do ciziny. To by byla a je trestna cinnost spadajici pod hlavu I trestniho kodexu, a toto obvineni nebylo nikdy vzato zpet a me jmeno ocisteno. Nadto jest treba predpokladat, ze toto krive narceni je dodnes ulozeno v archivech, a proto bych i ztezi mel nadeji projit pri prisnych bezpecnostnich proverkach, byt jsem jinak drzitelem negativniho lustr. osv. To je svrchovane nespravne, neb jsem zadnou utajovanou skutecnost nevyzradil. Nyni ale chci navrhnout ponekud nestandardni, de jure vsak zcela korektni postup ku konecnemu zahlazeni kauzy.

Ministerstvo spravedlnosti ma jiste pravdu v tom, ze podle zakona i zdraveho rozumu by Akademie sama mela me potrestani z r. 1988 uz davno zrusit jako zcela nepodlozene a protipravni, zvlaste kdyz o to zadam jiz od roku 1990! Vec ale komplikuje prave skutecnost, ze vymer Vl/Sz/141 byl vydan v rozporu se tremi pravnimi normami platnymi v dobe jeho vydani, a ja jsem proto usiloval o jeho zruseni jeste za totality. Obratil jsem se v tom bode na prislusneho mistopredsedu CSAV (inv. c. 36936 podle Cibulkova citacniho indexu), na jejiho tehdejsiho predsedu, a zpet na mistopredsedu CSAV. Tak vznikly spisy Akademie c.j. 387/P/SOV/II/89 ze dne 16. 3. 1989, c.j. 4776/MPB/SOV-II/88/89 ze dne 12. 1. 1989, a c.j. 5595/MPB/89 ze dne 12. 10. 1989. Tyto vymery jednak potvrdily onen inicialni protipravni vymer Vl/Sz/141, a jednak veci dale pritvrdily (a to s prihlednutim k te me neslychane drzosti, ze ,,jsem si vubec dovolil zadat o zruseni postihu a pritom jsem se soudruhu rediteli ani slovem neomluvil'', jak vzteky nepricetne rval jeden z tech pocetnych StB agentu nasazenych na muj pripad, jmenovite deckname Mikus s inv. c. 15165, 2355 a 6301 -- ja mu to dneska zase az tak za zle nemam, neb to jednak nebyl on, kdo udal mou intimni korespondenci a tim to odstartoval, a jednak pripoustim, ze agent StB v ostrem bojovem nasazeni asi spadal pod vojenskeho prokuratora, a tudiz pod polni soud, a posvatny predpis Zakl. 1-1 nesplneni bojoveho rozkazu honoroval ba i zastrelenim na usvite a hodnostni degradaci). Vse dnes ramuje vymer posledniho totalitniho predsedy Akademie c.j. 387/P/SOV/II/89 ze dne 16.3.1989, a ten muze zrusit jenom zase predseda Akademie, ale ne nikdo nizsi. Ale predseda Akademie tak ztezi muze ucinit, aniz by sam sebe neuvedl do suspekce na kriminalni aktivitu honorovatelnou az peti lety v napravne-vychovnych ustavech. Nas pravni system ale po zadnem pachateli nepozaduje, aby sam sebe denuncioval, a nadto mu i priznava mnoha prava pro vyhnuti se postihu, v tom poctu pravo siroce o svych aktivitach lhat. Nadto nedokonceny kompetencni zakon nestanovi, kdo je ve statni sprave pro vyreseni takovychto pripadu nadrizen predsedovi Akademie.

V nestale konstelaci vlekle pravni nouze prichazim se slibenym elegantnim nestandardnim postupem:

Zatimco obecne udavacstvi neni trestne-pravne postizitelne, existuji specialni formy udavacstvi takto nicmene stihatelne. Prikladem tohoto kvalifikovaneho udavacstvi je udani osobni korespondence, neb ta je automaticky copyrightovana, a drzitelem coprightu neni adresat, nybrz autor, popr. jeho dedicove. Nas trestni zakon na to pamatuje par. 152 o porusovani autorskeho prava, a to odnetim svobody az na dve leta, ci az pet let.

Toto neni nejaka ceska pravni specialita, to je v civilizaci dost bezny pravni institut. Je to kupr. duvod, proc onen byvsi svarny porucik od britskeho kralovskeho jezdectva hned tak nevyda intimni dopisy, co mu psala princezna Diana v dobe, kdy s nim byla neverna svemu zakonnemu manzelovi. Tyto Dianiny milostne listy jsou totiz taktez automaticky copyrightovany, drziteli copyrightu jsou ted oba synove Dianiny, resp. jejich porucnici, a kdyby ten porucik ty dopisy vydal, tak by sel tutove sedet, protoze stara dobra Anglie je pravni stat jak remen.

Ale zpet do ceskeho pravniho podprostoru. V soucasnosti jest finalizovana novela zakona o protipravnosti totality, a zda se, ze trestna cinnost za totality konana, ale politickou moci ochranovana, se stane nepromlcitelnou. Bude-li tomu tak, otevira to i cestu k uzavreni me kauzy, byt uz to zrejme nebude v dobe kratsi nez deset let od okamziku, kdy to bylo mozne, snadne, a logicke.

V ramci institutu milosti president republiky muze zastavit trestni stihani ci naridit, aby nebylo vubec zahajovano. Zakon vubec neomezuje, kdo muze zadat o milost, a to mi umoznuje zcela legitmne zadat o milost nikoliv pro sebe, ale pro 1.-ho predsedu Akademie AVCR, a to aby bylo zastaveno, resp. nebylo vubec zahajovano jeho trestni stihani v souvislosti se suspekci na zavazne poruseni mych autorskych prav k me intimni korespondenci, a to v totalitnim environmentu, ktery takovouto cinnost podporoval a ocenoval, misto aby ji trestal podle tehdy platneho zakona, tedy par. 152 trestniho kodexu. Jakmile predseda Akademie cestou presidentske milosti bude vysvobozen tez z rizika sebeobvineni, jiste pak uz snadno a rychle zrusi vsechny vymery svych totalitnich predchudcu, ktere jinak uz dvanactym rokem tak ci onak protipravne poskozuji ve svych dusledcich mne i mou rodinu. V kazdem pripade se velmi tesim na odpoved na tuto svou zadost.

Dekuji Vam za Vas laskavy zajem a cas,
a zustavam se srdecnym pozdravem,

Vas
Zdenek Slanina