O vyznamu svobodne souteze pro zdravy ekonomicky zivot statu nelze pochybovat. Jeji blahodarne ucinky se vsak mohou projevit pouze tehdy, jsou-li splneny urcite dobre definovatelne predpoklady. Jednim z nich je shodny zajem podnikatelskych subjektu, ktere spolu soutezi. Dostanouli se vsak na jedno svobodne hriste administrativnim rozhodnutim podnikatele z ruznych oboru, muze mit dalsi aplikace zdanlive zcela demokraticky probihajici svobodne souteze nezanedbatelne nasledky. Tato zdanlive hypoteticka situace nastala v ceske vede a dnes ji ohrozuje. O co konkretne jde, ukaze nam smysleny priklad, zamerne zvoleny z prostredi mimovedeckeho. Rekneme, ze v urcitem statu podnika v oblasti silnicni dopravy osm vyrobcu automobilu a dva vyrobci motocyklu. Kazdy z nich se samozrejme snazi vydelat a sve konkurenty, kteri mu ve vyssich ziscich brani, by nejradeji videl nekde v pekle. Prostredky, jak je tam poslat, ma dane pravidly hry, v tomto pripade svobodne souteze. Ty zakladni z nich zname vsichni: vyssi kvalita, nizsi cena, prijemnejsi dealeri atd. Podnikatele svobodne podnikaji, zakaznik si svobodne vybira a svobodna soutez probiha ku zdaru cele veci. Kdyby vsak bylo techto deset podnikatelu administrativne spojeno v jednom klubu, ktery by rovnym hlasovanim (a tedy navenek zcela demokraticky) rozhodoval o byti a nebyti svych clenu, vypadal by nasledujici scenar zhruba takto: Napred by vyrobci aut zrusili vyrobu motocyklu (hlasovani 0:2). Pote by vyrobci lidovych vozu prehlasovali vyrobce luxusnich aut a prosadili, aby se slozeni klubu (doposud jeden hlas za kazdeho podnikatele) zmenilo podle velikostipodnikatelskeho subjektu, mereneho poctem prodanych aut. Automobilu levnejsi kategorie se zajiste proda vic nez luxusnich vozu, takze by dalsim hlasovanim bylo mozne jejich vyrobu zrusit. Slozeni klubu by dale umoznilo, aby velci vyrobci prehlasovali male a tak je zrusili, az by nakonec zustal vyrobce jediny. To vse mohlo zpusobit zcela demokraticke hlasovani po jedine administrativni chybe. Ve sfere ekonomicke k necemu takovemu asi dojde jen stezi a kdyby takova situace snad prece jen hrozila, je tu jeste bdely antimonopolni urad, tedy ministerstvo pro hospodarskou soutez. V dnesni ceske vede je vsak tato pseudodemokracie beznou praxi. Neni divu, kdyz antimonopolni urad pro vedu neexistuje a i ve vede plati, ze kosile je blizsi nez kabat. Diky nekdejsim administrativnim rozhodnutim totiz na stejnem hristi (napr. ustav, fakulta ci univerzita) hraji ruzne navzajem nesoumeritelne obory. Pri soutezeni o zdroje (v tomto pripade o finance pridelene statem, nebot vesmes jde o rozpoctove organizace) pak nehraje rozhodujici roli kvalita jednotlivych hracu, nybrz jejich pocet, zastupujici urcite obory. V tomto nerovnem souboji, vedenem rovnym hlasovanim, nutne vitezi velci nad malymi, nikoliv lepsi nad mene dobrymi. Pri velke redukci ceske akademie ved v letech 1992 az 1993 diky tomu nedoslo ani tak k jeji (jinak velmi potrebne) transformaci, jako spise k deformaci. Takzvane velke obory, v nichz pracuje mnoho pracovniku (napr. chemie, biologie, fyziologie), tehdy proste prehlasovaly a zrusily obory male (napr. evolucni biologii). Stejny mechanismus se projevoval (a projevuje) i na univerzitach. Odvolat se proti takove likvidaci hlasovanim k soudu pritom neni mozne, nebot zakon i predpisy byly dodrzeny. Neni samozrejme pochyb o tom, ze biochemiku potrebujeme vic nez napr. batrachologu, stejne jako potrebujeme vice rezniku nez vyrobcu svahovych padaku. Hacek je v tom, ze reznici o vyrobcich padaku nerozhoduji, kdezto biochemici o batracholozich ano. Batrachologove tak budou zruseni i v pripade, ze po jejich praci bude poptavka. Bylo by mozne namitnout, ze spolecenska poptavka si znovu vynuti vznik tech vednich oboru, ktere byly nespravedlive zruseny. Tak tomu bohuzel byt nemuze, a to hned ze dvou duvodu. Za prve vedni obor nelze zalozit jako trafiku. Pocatecni investice jsou nesmirne vysoke a vychova kvalifikovanych odborniku trva cele roky. Tradice se navic koupit neda. Za druhe urcita cast vedy, tzv. zakladni veda, bada jaksi naslepo cili hleda, co se jeste nezna, pripadne o cem se jeste vubec nevi a po cem tedy ani poptavka byt nemuze, tak jako nebyla poptavka po automobilech, dokud je nekdo nevymyslel. Vedlejsi ucinky rovnez nejsou zanedbatelne. Kvalitni odbornici, kteri timto zpusobem pri jdou o praci, budto odejdou do zahranici (takze investice do jejich vzdelani ponesou zisk nekde jinde), nebo vubec odejdou z oboru. Je snad tedy namiste zamezit v ramci vedy jakemukoliv pusobeni svobodne souteze a nahradit ji urednickym rozhodovanim? Zajiste nikoliv! Mezi vedci jednoho oboru takova soutez probihat muze a pro dobro toho ci onoho oboru i musi. Bylo by rovnez nemistne snazit se omezovat prava managementu jednotlivych vedeckych instituci. Zaroven by vsak stat mel mit zajem na tom, aby se z pokladnice vedy, jez je soucasti kulturniho dedictvi kazdeho naroda, neztracely jednotlive, byt treba drobne drahokamy vedeni. A ty diky zminene hlasovaci procedure dnes mizi.

Autor (nar. 1954) vystudoval ekologii a evolucni biologii na Universite Martina Luthera Halle (NDR). Ucastnil se biologickych vyzkumnych expedic (Kuba, Maroko, Kirgizie, Burjatsko, Vietnam ad.). Pusobi v Ustavu pro ekologii krajiny AV CR v Brne a prednasi na katedre paleontologie Prirodovedecke fakulty University Karlovy v Praze. Publikuje odborne prace v CR i v zahranici, preklada beletrii odbornou literaturu z nemciny a anglictiny.

Vysledek? Vyhazov. Komentar R. Zahradnika na akademickem snemu: "Nekteri mne rikaji, ze jsme ho nemeli vyhodit. Poslanim vedce je vsak hledat pravdu. A tento clovek ji nehledal." Z plena nikdo neprotestoval...