Doc. Zahradnik me uvital s pompeznim proslovem o moznostech publikovani v luxusnich casopisech, kdyz u nej prijmu diplomovou praci. Zminil jsem se mu otevrene o svych problemech, ale on se zdrahal o emigraci mluvit, pouze sliboval umisteni na jeho oddeleni, kdyz diplomova prace dopadne dobre, a ostatni se uz pry nejak zaridi. V okamziku ale, jakmile jsem se mu upsal, prestal se mnou komunikovat. Hodil me na krk svym asistentum, pokazde jinemu, a dvakrat mi uplne zmenil tema diplomove prace, takze jsem mel co delat, abych vubec v terminu stihl obhajobu. Myslel jsem si, ze se snad jedna o nejake hrozne nedopatreni v dusledku casove zaneprazdnenosti jeho asistentu. Kdyz jsem se jednou pokousel o odbornou diskusi s doc. Zahradnikem a ukazal jsem mu prvni vysledky, byl jsem jen odbyt strojenou lichotkou: "To jste me mile prekvapil, pane kolego. To je krasne, opravdu krasne cislo!" Pomyslel jsem si, ze budto je ten clovek idiot, anebo se jiz nachazi tak vysoko v oblacich vedy, ze si jiz nezada v nejake prizemni diskusi s obycejnym diplomantem, a muze si tudiz dovolit vyjadrovat se jen v metaforach a estetickych epitetonech. Zle myslenky jsem ale okamzite z hlavy vypustil, nebot prece nebylo mozne, aby ten pan prof. Zyka, ktery vzdy vital meho stryce na Ruzyni, vsude jej doprovazel a objednaval nam nejdrazsi jidla v restauracich, mne nasmeroval na nejake nespravne misto.

Kdyz jsem doc. Zahradnikovi odevzdal rukopis diplomove prace, cekal jsem, ze se ted konecne odborne vyjadri. Misto toho mi v uvodnich strankach provedl par jazykovych korektur ve stylu ceskeho nacionalismu 19. stoleti, kdy se s oblibou odstranovaly vsechny germanismy a nahrazovaly se ceskymi novotvary. Naposledy jsem cekal na Zahradnikuv odborny projev na obhajobach. Zase marne. Zahradnik se vubec nedostavil a poslal za sebe meho posledniho konsultanta dr. Carskeho. Prestoze zasluhou dr. Carskeho byla moje diplomova prace publikovana v zahranici, doc. Zahradnik me pri svych rozvetvenych kontaktech neposlal ani ven, ani mi nedal slibene misto. Proste me odkopl a poslal jako tridniho nepritele k zelenym mozkum, i kdyz moc dobre vedel, co me tam ceka.

V roce 1980 jsem narukoval na vojnu, kde jsem stravil pres dva roky, z toho cely rok v trestnim internacnim tabore mezi narkomany, alkoholiky a sebevrahy, ke kterym byli za trest posilani politicky nespolehlivi. Stale jsem si myslel, ze jde jen o nejake nedopatreni. Prece neni mozne, aby ten hodny pan prof. Zyka, ktery vital meho stryce na Ruzyni... Bohuzel, az po letech, kdyz padla totalita, vyslo na povrch, ze prof. Zyka byl sestinasobnym agentem StB s krycim jmenem Majer. Byl totiz uveden v Cibulkovych seznamech dokonce pod sesti ruznymi tajnymi cisly. Dale z rad asistentu prof. Zahradnika vyslo najevo, ze jsem byl jiz nekolikatym pripadem, ktery byl odsouzen na matematicko- fyzikalni fakulte na politickou likvidaci. Tyto lidi pak prof. Valenta posilal za trest na diplomovou praci k doc. Zahradnikovi, kde meli byt zavedeni na vedlejsi kolej, aby se uz nikde odborne neuchytili. Agent StB Zyka, ktery si urcite zjistil vsechny me osobni udaje na fakulte, pod zaminkou nezistne pomoci verdikt prof. Valenty vlastne potvrdil. Po navratu z vojny v roce 1982 jsem se s posudkem, jaky na me vyplodily zelene mozky, mohl v Cechach uchytit tak jenom zase u krumpace a lopaty. Toho uz jsem si uzil diky doc. Zahradnikovi v trestnim pracovnim tabore dost. Dr. Carsky se mi snazil nejak pomoci a poslal moji diplomovou praci na Slovensko k doc. Hubacovi, ktery o me projevil zajem. Zahradnik toho ihned vyuzil a ucinil ke mne pateticky proslov, v nemz vyzdvihl sve dobrodini, kdyz mne on sam(!) posila do Bratislavy k vazenemu chemickemu teoretikovi doc. Hubacovi. Na Slovensko se mi sice moc nechtelo, ale melo to prece jenom malou vyhodu, ze se v ramci federace na moje kadrove posudky na nejaky cas zapomnelo. Zpocatku jsem mel v Bratislave podminky dobre, i kdyz mistni matematicko-fyzikalni fakulta bylo doupe plne bolseviku. Vazil jsem si toho, ze doc. Hubac je nekomunista. On mi vyslovene zakazal se na fakulte s kymkoli stykat. Bavit jsem se krome neho mohl pouze s doc. Urbanem a jeho partou z prirodovedecke fakulty. Jen jedna vec mi byla napadna: doc. Hubac celych pet let, co jsem u nej byl, vubec na nicem nepracoval. Narikal, ze komunismus je zlo v krystalicke forme, a ze se tu neda nic delat. Citil se ze vseho zniceny, a navic pretizeny z vyuky. Pritom jsem polovinu jeho uvazku za nej prebiral uplne zdarma, a tim jsem se vykupoval z verejne politicke cinnosti, do ktere byl povinne vtazen kazdy zamestnanec fakulty. Veci, na kterych jsem pracoval, byly vykazovany jako soucast ulohy statniho vyzkumu c. IV-2-1/02-4, jejimz zodpovednym resitelem byl doc. Zahradnik. Odborne k tomu samozrejme nemel co rici, pouze drzel vse pod kontrolou a vytvoril si ceskoslovensky monopol na kvantove chemicky vyzkum. Hubac byl se Zahradnikem v uzkem kontaktu, casto za nim jezdil do Prahy, a Zahradnik zase do Bratislavy.

Hubac se pod vlivem Zahradnika zacal postupne menit. Jednoho dne prisel z dekanatu, a rekl mi, ze mu dekan pry naridil, ze pokud nemam jeste trvale misto, musi se na me prace napsat on. Nemam si z toho nic delat, bude to jen k memu dobru. On uz pry ve svete jmeno ma, ja jeste ne, takze timto vlastne moje prace ve svete prosadi. Vecne narikal, ze ma uz nekolik let stara pozvani na Zapad, ale nase urady mu nedovoli vycestovat. Potom z niceho nic vzdy nekam vycestoval s tim, ze se jen tak mimochodem zmini o mych pracech. Ale nic jineho v ruce nemel, protoze na seznamu publikaci zadnou jinou cinnost nevykazoval.

V roce 1985, kdyz Rusi rozmistovali v okoli Bratislavy atomove hlavice SS-20, jsem byl v noci zatcen na jedne fare spolu se ctyrmi farari. Byli jsme pak pres dva roky souzeni za protisovetskou a protisocialistickou cinnost ve vykonstruovanem procesu, iniciovanem a dirigovanem primo z Moskvy. Zahradnik se ihned z Prahy telefonicky dozadoval meho okamziteho vyhozeni ze zamestnani. Za par dni osobne docestoval do Bratislavy a nalehal na Hubace, se kterym sedel v sousedni mistnosti, abych byl na hodinu propusten. Nechtel jsem verit svym usim, ze je vubec neco takoveho mozne, aby nekdo prijel z Prahy a v Bratislave takto rozkazoval. Vzdyt to nebyl ani zadny muj nadrizeny, byl pouze hlavnim koordinatorem statni ulohy IV-2-1/02-4, do ramce ktere radil Hubac me prace. A pak se v Bratislave narodil. Ale to mu rovnez, jak doufam, neudelovalo pravo o mne takto rozhodovat. A navic, pokud trestni stihani probihalo a ja jsem jeste nebyl odsouzen, platila i za bolsevismu presumpce neviny, a ani ti nejskalnejsi komunisticti, marxisticti a kadrovi hrdlorezi na cele universite si netroufli ani jedinym slovem se zminit o mem vyhozeni. Ihned, jakmile Zahradnik s Hubacem skoncil rozhovor a vysli spolu na chodbu, jsem vybehl za nimi. Nechapave jsem se na Zahradnika podival, zda to mysli vubec vazne, jestli to neni jen zly sen. Asi si vsiml, ze jsem ponekud zaskocen, tak preladil na svoji oblibenou mataforickou toninu: "Pane kolego, jestli tu chcete jen tak nahy v trenyrkach behat pred tanky, tak odejdete okamzite z fakulty a bezte delat zahradnika. Tam vam takove veci projdou. Ale zustat na universite a tim padem ohrozovat tak vzacne lidi, jako je doc. Hubac, to vam v zadnem pripade nedoporucuji." Z teto Zahradnikovy prasacke demagogie mi zacalo byt poradne na bliti. Vzdyt mu muselo byt po rozhovoru s Hubacem uplne jasne, ze predmet meho trestniho stihani nikterak nesouvisel s Komenskeho universitou ani lokalne, ani personalne, takze i v pripade odsouzeni jsem nemohl na cele universite vubec nikoho ohrozovat. Byl jsem plnolety obcan a nikdo prece nezodpovidal za to, co jsem delal v mimopracovni dobe mimo universitni pudu. Rikal jsem Hubacovi, ze nema cenu v tehle zemi zustavat, nebot se vraci teror padesatych let. Pak me skoro kazdy den navstevoval dalsi Hubacuv pritel, se kterym jsem dostal povoleni mluvit - prof. Noga z katedry teoreticke fyziky. Presvedcoval me, ze jsem pro Slovensko potrebny, a abych zustal. Vazil jsem si toho, ze je taky nekomunista, a tak jsem dal setrvaval ve slepe vire, ze zasluhou profesora Zyky, ktery vzdy vital meho stryce na Ruzyni, me osud i pres vsechny nesnaze dostal prece jen do dobrych rukou.

Sovetsti kontrarozvedcici na uzemi Ceskoslovenska museli mit v sobe hodne litru vodky, kdyz rezirovali cinnost organu v trestnim rizeni a vypovedi najatych svedku podle predem pripraveneho scenare, sepsaneho v Moskve. Behem vyslechu, rekonstrukci a soudnich pojednavani se nahromadilo nakonec celkem dvacet nevysvetlitelnych svejkovsky komedialnich paradoxu, na jejichz zaklade nas byl nucen soud osvobodit. Rusaci zurili a postarali se, aby generalni prokurator znovu otevrel proces. Nejvyssi soud pak na zaklade navrhu generalniho prokuratora napadl osvobozujici rozsudek a naridil novy proces, ve kterem se melo onech nezadoucich dvacet paradoxu odstranit. To se ovsem pri utajovani sovetske rezie nemohlo nikdy podarit. Pri pokusu o vysvetleni nahlych zmen ve svych vypovedech se jeden najaty svedek nevedomky prorekl a sovetskou kontrarozvedku nahlas vzpomenul. Tohle ale Rusi nejmin potrebovali. Psal se jiz rok 1987, perestrojka byla v plnem proudu a svet zil ve znameni politickeho uvolnovani. Cela zalezitost o kremelskem pozadi se nesmela provalit, a proces bylo treba zastavit. Nejprve tlacil na prokuraturu Lenart, a kdyz to nepomohlo, tak sam Husak. Z niceho nic mi doslo od prokuratury usneseni, ze se trestni stihani zastavuje pro nedostatek dukazu.

Ja jsem si potom naivne myslel, ze vse je jiz v poradku. Mel jsem jenom neblahe tuseni, ze se mi za tohle budou chtit Rusaci pomstit. Kratce pote, co byl proces zastaven, prisel za mnou v Moskve vyskoleny sef katedry a predseda celofakultni stranicke organizace prof. Chorvat, ktery byl proti me vuli oficialne veden jako muj skolitel. Tuto zahadu mi Hubac nikdy nebyl schopen vysvetlit. Chorvat se posadil na muj pracovni stul, zacal houpat nozkami, a s cynickym usmevem mi ustedril politickou lekci: "Na co myslite, ze je tu komunismus?... Je tu na to, aby zlikvidoval inteligenci. A co si myslite, ze provedeme s vami?... Privedeme vas do takovych nervovych depresi, ze tu budete kopat do dveri a vytloukat okna." Zkratka nadesel cas me likvidace. Hubac si mezitim vybavil profesuru, odjel s moji hotovou kandidatskou disertaci na pul roku do Ameriky a ja jsem byl vyhozen z fakulty. Kratce po Hubacovi vycestovala natrvalo s moji minimovou praci jeho milenka a byvala studentka ing. Balkova, kterou sexualne zneuzival, a ona ho vydirala v zamestnani i v rodine tak dlouho, dokud ji nezaridil trvaly pobyt v USA.

Kdekoli jsem se potom uchazel o praci v oboru, stacila Zahradnikova mafie na me podat telefonicke udani, ze jsem antikomunisticky zivel. Podarilo se mi nakonec dostat na jedno oddeleni prirodovedecke fakulty, kde nebyl nastesti ani jeden komunista, ani zadny estebak, coz byl na ceskoslovenske pomery pred koncem totality hotovy zazrak. Tam meli odvahu me prijmout i navzdory udavacskym telefonatum Zahradnikovy mafie. Podle svedectvi tehdejsiho reditele ustavu prof. Sutorise posledni udani na me podal Zahradnikuv a Hubacuv kumpan prof. Urban (vedle prof. Nogy jediny clovek, se kterym jsem se mohl na Hubacuv rozkaz bavit). Hubac poskodil nejen mne, ale udelal ostudu i sam sobe. V Americe rozjizdel veci, kterym sam nerozumel, takze to vyvolalo znacne rozpaky, a ja jsem byl na dlouha leta uplne zablokovan v interakci s renomovanymi kruhy v zahranici.

Cibulkovy seznamy odhalily po padu totality dalsi vytecniky: Prof. Chorvat, o kterem se zjistilo, ze je Hubacuv bratranec, byl duvernikem StB s krycim jmenem Bionik a prof. Noga agentem StB s krycim jmenem Fyzik. Hubac se v Cibulkovych seznamech neobjevil, byl pouze kadrovou reservou pro praci v zahranici. Z toho titulu pri svych navstevach Zahradnika vykladal zamestnancum Heyrovskeho ustavu, kteri se na me ptali, jak se mi na Slovensku dari, ze musi vsechno, co delam, brat na sebe a jezdit s tim ven, protoze pry to dostal narizeno z duvodu, ze chodim do kostela. Od koho asi? Ze by primo od Zahradnika?

Pro mne to znamenalo zacinat uplne od zacatku, i kdyz tentokrat s moralne cistymi lidmi. Nekolik let uteklo, nez se take oni do problematiky dostali, a dalsi leta utekla, nez se vytvoril funkcni produkujici tym a nez se na Slovensko dostala patricna technika, potrebna aspon pro castecnou realizaci projektu. V dusledku Zahradnikovych mafianskych udavacskych praktik jsem ztratil celych deset let. Byla vytvorena spousta veci, ale pokud Hubac tehdy zablokoval moznost svetoveho etablovani teorie ve svych elementarnich aplikacich, finalni aplikace nam zatim nejsou moc platne. Ani po padu totality jsem se nedockal zadneho odskodneni ani napravy veci. Nikomu jsem nic nevycital. Konec koncu Zahradnika ani Hubace jsem v Cibulkovych seznamech nenasel, i kdyz - jak rekl Jirka Payne (stalo ho to onehdy skoro misto predsedy zahranicniho vyboru poslanecke snemovny) - v techto seznamech neni nikdo navic, spise tam mnozi schazeji. Vychazel jsem proste z krajniho idealniho predpokladu, ze Zahradnik i Hubac to, co provedli, nevykonali umyslne, ale byli do toho v podstate svym nejblizsim okolim vtlaceni.

Myslim si, ze prave zde lezi jadro cele krize soucasne postkomunisticke spolecnosti. V podminkach uvolneneho prostoru pro svobodne jednani vetsina naroda vubec neucinila pokani za sve hrichy z doby totality, ani neodcinila napachane skody, ale s vyuzitim vsech nadobytych vyhod z doby bolsevismu (at uz mocenskych, financnich ci majetkovych) postupovala bezohledne individualisticky vpred za svymi sobeckymi cily. Prof. Hubac nic nenapravil, jenom dale skodil. Kdyby byl opravdu cisty, tak od estebaku utece. Dodnes je vsak na katedre, jiz sefuje jeho bratranec duvernik StB Chorvat, jemuz cele roky delal zastupce. Chorvat dokonce neuveritelne povysil, stal se nejoblibenejsim Meciarovym fyzikem, nebot pristoupil na Meciaruv navrh propagace sovetske vedy na Slovensku (jasna orientace Slovenska na vychod!!!). Ani s agentem StB Nogou se nerozesel, ale spolu se vetreli do zednarske loze "Rimsky klub", jehoz mluvcim byla tehdy herecka a diplomatka Magda Vasaryova. To byl pro nej odrazovy mustek jeste za spolecneho statu pro kandidaturu na post ceskoslovenskeho velvyslance v Kanade. Mne jeste vynadal, ze jsem nemel pravo projekt prenaset na jine pracoviste, protoze vsechno vzniklo v jeho(!) laboratori, a jestli z tech praci jednou neco bude, tak se pry budu jeste divit. Odpovedel jsem mu, ze jsou jeste i poctivi lide na universite. Ale on se krecovite rozesmal: "Co si myslis? Vsichni, co mame profesuru, jsme ji ziskali podvodem. Cisteho nenajdes dneska uz nikoho!" Takovyto postoj budi samozrejme narust entropie zla.

Vsem mladym, kteri zustali na katedre pod Chorvatovym vedenim, byly postupne vymyty mozky. Hubac pochopil, ze ani on sam, ani nikdo z jeho podrizenych za takovych okolnosti uz nikdy nic sami beze mne nezplodi. Dabel byl odjakziva Bozi opice, a kdyz nebyl schopen konstruktivne tvorit, tak aspon Bozi dilo mistrne napodoboval a pak jej nicil. Hubac zvolil taktiku tesneho zavesu. Peclive sledoval, co jsem s jinou skupinou publikoval, pak to opsal a s neuplnymi citacemi vydal jako svuj vlastni clanek, a nakonec jeho Chorvatem vygumovani vseumelci k tomu pripojili snusku horibilnich nesmyslu. Na to si krome slovenskeho grantu 1/4197/97 vybavil letos i cesky grant 202/98/1028, kde jako protisluzbu pripisuje na zminene nesmysly i zamestnance Slezske university v Opave.

Posledni sok jsem zazil letos v cervnu, kdy se na internetu objevila zprznena verze me kandidatske disertace, znetvorena zminenymi nesmysly. Jako kdyby nestacilo, ze se Hubac pred deseti lety v renomovanych kruzich ztrapnil, a mne tak na leta uzavrel moznost etablovani, skodi mi dal v jeste vetsim meritku, s daleko sirsim propagacnim dosahem pres internet. Cil je jednoznacny: bud mne uplne ve svete zesmesnit a od nej natrvalo odizolovat, nebo v pripade, ze bych mel stesti v etablovani, tak jen vyrukovat s poctem publikaci (bez ohledu na jejich obsah) a s tvrzenim, ze vse zacalo v "jeho" laboratori, cili jak mi kdysi rekl, ze se budu jeste divit. Tento trestuhodny cin provedl na pude Jackson State University v USA spolu s Babincem, jehoz predkladana disertace nedavno kolovala po cele Bratislave jako odstrasujici priklad vypatlaneho mozku z Chorvatovy katedry. Nicmene, tentokrat byl Babinec dobre zaplacen za mlceni. Jelikoz renomovane kruhy v USA uz nebraly Hubace vazne, spojil se s polskym podvodnikem Leszcynskym, jenz jim hradi pobyt v USA za protisluzbu pripisovani na podvodne dilo. Leszcynski se nemohl v USA nikde uchytit, ale do Polska se vratit nechtel. Tak prijal financne vyhodnou nabidku americke vlady na misto na cernosske universite ve meste Jackson, kam se americanum kvuli nizke urovni vzdelani nechce vubec jit. Penize urcene na vzdelavani cernochu jsou takto promrhavany na zkompromitovani me osoby a na osobni obohacovani podvodniku. Myslim si, ze takoveto fenomeny nevrhaji dobre svetlo na vladu USA a ze americke inspekcni organy straceji tak pravo kibicovat druhym statum do jejich vnitrnich rasovych problemu. Americane by si meli nejprve zamest pred vlastnim prahem, nebot jejich pristup k rasove otazce se spise podoba bolsevickemu zpusobu osidlovani pohranici po vyhnani sudetskych Nemcu. Kam nikdo nechtel jit, tam se zkratka nahnali gauneri a zlatokopi z cele stredni a vychodni Evropy.

Rovnez prof. Zahradnik sve zlociny nenapravil. Po padu totality povysil z vedouciho oddeleni na reditele Heyrovskeho ustavu. Po rozpadu statu v roce 1993 se mel stat presidentem Ceske akademie ved. Volal jsem mu do Prahy a oznamil mu, ze prace, ktere jsem zacinal v ramci jim celostatne koordinove ulohy IV-2-1/02-4, byly prave navrzeny na jedno prestizni oceneni, o jehoz podrobnostech se nelze verejne zminovat. Rekl jsem si, necht se ukaze, jak se protentokrat ke mne zachova! Zahradnik se vydesil a overoval si zpetne v Bratislave, zda je to pravda, a zda ono oceneni bude ci nebude. Bylo mu receno, ze navrh poslan byl, ale ostatni uz nikdo nedokaze predvidat, zalezi pouze na tom, jak se veci postupne ve svete prosadi. Zahradnik pak zacal byt hrozne mily: "Pane kolego, jak tam na tom Slovensku muzete vydrzet? Vzdyt ten Meciar, to je ale zruda, vidte? Pojdte okamzite ke mne do Prahy! Ja vam dam vyborne placene misto na akademii." Tak jsem zacal na Heyrovskeho ustavu prednaset svou tematiku. Starsi panove mi rikali, co oni by za takove prace dali, a podle Zahradnikova poklonkovani usoudili, jake to velke plany Zahradnik se mnou asi ma.

Bohuzel, Zahradnikova teatralni privetivost nebyla ani prinejmensim snahou o odcineni krivd minulosti. Myslel si zrejme chudak, ze jsem jej prijel vydirat. V te dobe totiz probihal nekolikalety soudni proces mezi nim a doc. Pancirem ohledne Zahradnikova politickeho udavacstvi z doby totality. Ja jsem ale za sveho pobytu na Heyrovskeho ustavu o nicem nevedel. Panovala tam tehdy atmosfera hruzy a strachu, a nikdo ze zamestnancu si nedovolil ani sluvkem se mi o tomto procesu zminit. Nemohl jsem jen pochopit ty stale opakovane nelogicke narazky a otazky, kterymi me Zahradnik neustale obtezoval. Napriklad jsem od neho soustavne slysel: "Vite, pane kolego, vy jste verici, ja ale zastavam jiny svetonazor a verici nejsem." Vse mi zacalo davat smysl asi az po roce, kdyz jsem se o procesu docetl v novinach. Pochopil jsem, ze si Zahradnik zjistoval, co vsechno o jeho soudnim sporu vim, abych nedejboze nesel o jeho politickem udavacstvi k soudu svedcit.

Prace byly ve stadiu, kdy jejich dalsi pokracovani uz nezalezelo na mne, ale bylo potrebne vytvorit vetsi tym vedcu, at uz v zahranici, ci na domaci pude, aby se predevsim prekonala etablovaci bariera, kterou kdysi pod Zahradnikovym tlakem zavinil Hubac nekompetentni manipulaci s mymi pracemi v USA. Zahradnik mel bohate kontakty do zahranici, ktere mi schazely, nebot jsem byl kdysi jeho zlovuli o ne zamerne okraden. Z pozice novopeceneho presidenta CAV dosahl navic maximalniho vlivu i v tuzemsku. Zahradnik si ale myslel, ze mi musi stacit dobre placene misto, kterym me chtel umlcet, ale dale v cele zalezitosti sam nechtel hnout ani prstem, pouze se snazil shodit zodpovednost za moji dalsi existenci na doc. Carskeho. Ten se ale branil a rekl v me pritomnosti pred Zahradnikem, ze on uz s tim nechce nic mit, ze za cely prusvih s etablovanim je zodpovedny Hubac. Tim asi vlezl Zharadnikovi do svedomi. Kdyz navic Zahradnik po case zjistil, ze o jeho soudnim sporu s doc. Pancirem nic nevim, rekl si, ze jsem ho zrejme vydirat neprijel, ale presto ze by asi nebylo dobre, abych v Praze zustal, o veci se neco nedovedel nebo se nahodou nepotkal s doc. Pancirem. Za cele tri mesice pobytu v Heyrovskeho ustavu jsem nedostal ani korunu, ba dokonce Zahradnik odmital za mne platit zdravotni pojisteni s tim, ze akademie nema penize. Uzasne! Nejdrive me vylaka do Prahy na vyborne placene misto, a pak mi odpira i ta nejzakladnejsi lidska prava. Pritom byl vyrozumen, ze slovenske pojisteni uz po rozpadu statu v Cechach neplati. Kdyz jsem pak onemocnel, byl z toho v nemocnici prusvih, protoze nikdo nevedel, jakym zpusobem bude za me pojisteni hrazeno.

Aby me nasmeroval ven z Prahy, vypustil na me Zahradnik cynicky bonmot, jimz nezaprel svuj puvod z lampasacke rodiny: "Pane kolego, kdyz zustanete v Praze, budete tady jenom desatnikem, ale kdyz odejdete do jineho mesta v Cechach, budete tam urcite plukovnikem!" Kdyz jsem napln sve prace prednesl napriklad v Plzni, tak se tam zdesili, proc se o mne a celou zalezitost nestara Zahradnik, ktery si prece cela leta usurpoval v danem vednim oboru monopol i za cenu politickeho udavacstvi. Kdyz jsem zpetne Zahradnikovi chtel oznamit, ze nikde jinde v republice zazemi pro dalsi cinnost nenajdu, a o vyuku na vysokych skolach pri redukci pedagogickeho personalu uz neni zajem, odmital me prijmout, udajne z casovych duvodu. Dal mi jen minutu cas pri chuzi po chodbach akademie. Vse, co jsem mu rekl, zase zatloukl skvelym bonmotem: "Pane kolego, budete jako Einstein! Ja jsem mel taky v zivote problemy, a dneska? Vidite? Dneska jsem presidentem akademie!" Opet se lampasacka natura nezaprela. Kdyz me na matematicko-fyzikalni fakulte vyhazoval nacelnik pplk. Lukes z vojenske katedry, pronesl rovnez ke vsem studentum vystrazny projev, poukazujici na jeho neomezenou moc: "Soudruzi, za prvni republiky jsme doma svitili petrolejkou. A dneska jsem podplukovnikem nasi lidove demokraticke armady!" Major Terazky z Cernym baronu, jak je vsem znamo, se nechal take slysel: "Co bolo, to bolo. Terazky som majorom!" Inu, zkratka, co bolo, to bolo, terazky som presidentom! A aby me dorazil, pred vstupem do sve mistnosti se na chodbe zastavil u hloucku mladych stazistu, chlapce pohladil, a prede mnou k nim naschval provokativne nadhodil: "Hosi, kdyz budete dobre delat, pujdete se mnou k Havlovi na hrad." Tak tohle uz bylo moc! Takovyto pristup k podrizenym se jen tak nevidi. Zahradnikovi se zrejme nostalgicky zastesklo po mladickych letech, ktera stravil v nadsenych pocatcich budovani socialismu po unorovem puci. Asi tehdy zavidel soudruzkam dojickam, jez vypochodovavaly pravidelne na prvniho maje za odmenu za sve stachanovske vykony z kravinu rovnou k presidentu Gottwaldovi na hrad. Anebo snad uz v dobe rozpadu statu a Havlovy tehdejsi abdikace byl Zahradnik predurcen jako Havluv nastupce? Nechtel svym vyrokem vlastne vyjadrit: "Jestli mi budete dobre slouzit, pujdete ke mne(!) na hrad," ale nemohl to rict na plnou hubu, protoze Havel byl jeste nazivu?

S odstupem let vidim, jake bylo politicke udavacstvi hrozne svinstvo, a jake letite, takrka nenapravitelne lidske tragedie to zpusobovalo. A navic ma clovek stale ten stresujici a sklicujici pocit, ze uz nikdy nebude v pravy cas na pravem miste. Velmi me mrzi, ze vse uvizlo na Slovensku. Mnohe veci uz mohly byt davno hotove, nebot vsichni lide, kteri na problematice dnes pracuji, byli k dispozici uz davno v roce 1982, kdyz jsem na Slovensko prisel. Bohuzel jsem mel prikazano s nikym se nebavit krome agentu StB a clenu Zahradnikovy mafie, a ja tehdy blahove veril, ze prece ten pan prof. Zyka... Nez se odstrani vsechny skody a zverstva, ktere napachala Zahradnikova mafie, budeme muset zit stale v pozici "prognosticke" namisto "etablovane". A to je obrovsky spolecensky i financni handicap. Samozrejme, ze na svete existuji lide s vyvinutym jemnocitem, kteri tusi, kam by se mel vyvoj ve vede ubirat. Avsak jejich pomoc nam neni v dane situaci moc platna. Kdyz v roce 1992 na nasi problematiku nabidl grant nejznamejsi soucasny francouzsky fyzik a nositel Nobelovy ceny de Gennes (stal po boku francouzskeho a polskeho presidenta pri premistovani rakvi manzelu Curieovych), dockali jsme se na posledni chvili zamitnuti ze strany francouzske vlady, jez nehodlala riskovat kvuli rozpadajicimu se Ceskoslovensku a hrozbe jugoslavskeho scenare. Po nastupu Meciarovy fasisticke diktatury k moci, umocnene jeste rozpadem statu, se kazdy obcan s ceskym pasem ocitl na Slovensku ve stejnem postaveni obcana druheho radu, jako nekomunista za Husaka po sovetske okupaci. Doufal jsem jeste naposledy, ze se Zahradnik vzpamatuje ze svych bludnych cinu, a prijal jsem jeho nabidku na Heyrovskeho ustav. Dopadl jsem ale, jak jsem dopadl. Pak se po letitych pronasledovanich ozvaly trvale zdravotni problemy. V prubehu me dlouhodobe pracovni neschopnosti doslo na Komenskeho universite k politickym cistkam, pri kterych byla vymenena vetsina urednictva za "kadrove uvedomele". Vsechny me dokumenty ze zamestnani na prirodovedecke fakulte se ztratily jako pri skartacich v listopadu 89, aby to vypadalo, ze jsem tam nikdy nepracoval. Pritom nikdy jsem nedostal pisemnou vypoved ze zamestnani, ani jsem v dobe nemoci vypoved sam nepodal! Az do roku 1997 se spolu hadaly ceska a slovenska pojistovna, kdo bude hradit me duchodove zabezpeceni pri dlouhodobe nemoci. Ceska pojistovna tvrdila, ze jsem v Cechach nepracoval, slovenska zase, ze jsem na Slovensku trvale nebydlel. Zkratka dva kreteni rozdelili stat bez nalezite pravni kontinuity, a navic jeste rozhodli "o nas bez nas", bez jakehokoli referenda. Za zpusob, jakym stat rozdelili, by se meli jednou zodpovidat. To byla velezrada. Nejhorsi na tom bylo, ze proti temto zverstvum nebylo mozne se nikde dovolat, a to ani na ceske pude. Vrchni soud v Praze neni schopen se s celou zalezitosti vyporadat, Cesky helsinsky vybor a Urad pro vysetrovani zlocinu komunismu byly degradovany na impotentni kosmeticke instituce a na ministerstvu vnitra mi jedni tvrdi, ze muj svazek vedeny StB byl jiz urcite v listopadu 89 skartovan, druzi zase, abych si pockal na prehazeni "druhe hromady", nebot pry v te prvni, co poslali do Pardubic, nejsem. Vypada to, jako by v tomto state meli zelenou pouze gauneri, v poctive veci se nelze nikde dovolat.

I posledni pokus o zahranicni pomoc byl zmaren. V roce 1995 prijeli do Bratislavy zastupci jedne velke banky v New Yorku s tim, ze jejich statistici zaznamenali u investic do svetoveho vyzkumu supravodivosti nejvetsi ztratovost, a jejich agenti se dopatrali az k nasim pracem, na ktere vsadili. Nabidnute financni investice na Slovensko byly neomezene. Vse opet ztroskotalo na tom, ze po jednani s Meciarem zacali byt vydirani. Tou dobou se Meciar zacal v Bratislave bat, jelikoz musel zaregistrovat, ze tam ztraci podporu a ze vetsinu babek meciarovek na pasienkove orgie privazeji autobusy uz jen z Povazi a Horehroni. Meciar si usmyslel, ze hlavni mesto Slovenska ucini z Banske Bystrice, a nabidl zastupcum zminene banky, aby v Bystrici otevreli pobocku, ve ktere on sam by mel majoritni podil. Pri pohledu na Meciara asi okamzite pochopili, ze zabloudili na karpatske teritorium, a uz je nikdo vic na Slovensku nevidel. V povedomi obyvatel zapadni Evropy a zamori jsou totiz Karpaty a hrabe Drakula stejna synonyma, jako pro obyvatele vychodni Evropy komunisticka strana a Lenin. Takze jsem se musel uskromnit, kdyz nas nakonec zachranily mistni slovenske mecenasske zdroje, ziskavane z prodeje nemovitosti. Tyto zdroje byly vsak znenadani ihned po ceskych(!) cervnovych volbach okamzite odstrihnuty, a to bez jakehokoli predchoziho oznameni ci varovani. Znamena to tedy, ze zmena ceskeho politickeho paradigmatu byla ve skutecnosti nadstatni zalezitosti, stejne jako zmena v roce 1989? Je tudiz mozne, aby fundamentalni zmeny byly nadiktovany ze zakulisi na mezinarodni urovni, cimz se vlastne veskera domaci oficialni politika i s celymi volbami stava pouhou maskaradou pro tupy plebs?

Jak vidno, na Zahradnikovo politicke udavacstvi doplacim dodnes. A vubec, v ceskych dejinach ma politicke udavacstvi hluboke tradice. Kolik lidi v prubehu staleti na nej doplatilo zivotem, nebo aspon znicenym zivotem, a jak to jen poznacilo cele nase dejiny! Fundovani historici dochazeji k zaveru, ze kvuli politickemu udavacstvi nas narod uz od doby husitske vlastne zadne dejiny nema. Staci se jen podivat do pritomnosti, na nasi soucasnou politickou, spolecenskou, kulturni, hospodarskou a ekologickou situaci. Vsude jsou patrna nesmazatelna znameni staleteho politickeho udavacstvi. Chapal bych jeste, kdyby kazdy politicky udavac mel sve pevne presvedceni, ze udava ve jmenu komunismu, fasismu nebo jinych "ismu", a za tim presvedcenim si stal. Ale prof. Zahradnik takove presvedceni nema. Je schopen udat kohokoli za cokoli ve jmenu cehokoli. Naivne jsem si kdysi myslel, ze sametova revoluce napsala definitivni tecku za politickymi vtipy "o zlatou mriz". Prof. Zahradnik me ale z me naivity probudil. Za politicky vtip na Havla udal antikomunistu doc. Pancire na  103, hanobeni republiky a hlavy statu, a vyhodil jej z Heyrovskeho ustavu. Myslel si zrejme, ze tak Havlovi zalichoti, a snad i doufal, ze tak jako kdysi si Masaryk vybral za sveho nastupce Benese, vybere si ted Havel jeho. Policejni vysetrovatele na Praze 8, povereni vyslechem doc. Pancire, byli pripadem nadmiru sokovani, nebot ve sve praxi neco podobneho nezazili ani za bolsevicke totality, a odmitli udani kvalifikovat jako trestny cin. Zahradnik se ze msty nejprve postaral na zaklade telefonickeho udani o Pancirovo vyhozeni i z dalsiho zamestnani, tentokrat chemicko- technologicke fakulty CVUT, a pak jej jeste zazaloval za hanobeni sve osoby kvuli jednomu clanku v novinach, kde byl Zahradnik oznacen za politickeho udavace v letech sedmdesatych, kdy mel udajne poslat anonymni udani na komunistu doc. Papouska, ze napsal svemu kolegovi do zahranici dopis, ve kterem se "hanebne znevazujicim zpusobem vyjadril o vstupu spratelenych vojsk". Tehdy se uvazovalo o vybudovani noveho ustavu chemicke fyziky CSAV v Brne, ktery by doc. Papousek rediteloval. Ono udani vsak zpusobilo, ze se konkurencni projekt v Brne neuskutecnil. A Zahradnik se dvaapul roku soudil s Pancirem za autorstvi tohoto clanku, nez se ukazalo, ze Pancir tento clanek nepsal. To byl tedy ten proces, o kterem jsem nesmel vedet. Nikdo ze Zahradnikovych podrizenych se nesmel ani o Pancirovi, ani o procesu prede mnou ani slovem zminit.

Summa summarum: Jednalo se o mafianske metody moci, do nichz Zahradnik zasvecoval Hubace, a ktere jsem tvrde pocitil na vlastni kuzi: byt s komunisty zadobre, byt i zprostredkovane pres agenty StB, ale pritom ze sebe delat jejich obeti a pri ucelovych prilezitostech na ne nadavat, a tak ze sebe delat hrdiny pred naivnimi nezasvecenymi podrizenymi za ucelem maximalizace jejich pracovni vykonnosti, bezmezne oddanosti a naproste otevrenosti, ktera se pak v pravy cas, kdyz podrizeni splnili sve poslani a bylo potrebne je natrvalo odstranit, proti nim zneuzila; dale pak jezdit za statni utraty na Zapad, tam vysedavat po kavarnickach, vetrit se do spolecnosti renomovanych vedcu, sbirat od nich rozumy, po navratu do vlasti s nimi machrovat, a vytvorit si armadu otroku, kteri na ne budou skoro zadarmo delat, aby se s jejich pracemi mohli zase na Zapade blysknout, ze i v tom prokletem komunismu se prece neco tvori; a nakonec po splneni jejich funkce otroky nemilosrdne likvidovat a udavacskymi telefonaty po cele republice jim zabranit v nastupu na kazde jine misto, kde by potencialne mohli v oboru pokracovat a ohrozovali by tak vyvolenou mafii. Zkratka nemohlo existovat nic, co by tuto mafii vedecky prevysovalo a mohlo se tak vymknout z jeji kontroly.

Vypoustim ted na svetlo sveta veci, o kterych jsem leta mlcel, a ktere jsem nemel vubec v umyslu zverejnovat, ani nikomu o nich vypravet. Kdyz byl Zahradnik zvolen presidentem akademie, rekl jsem si, at se treba po..., ja clenem akademie nejsem, takze mi do toho nic neni. Ted ale nastala uplne jina situace. Ke zverejneni me primely dva duvody. Ten druhy duvod se tyka vazneho ohrozeni naseho vedeckeho projektu pote, co se mne v cervnu 98 Hubac pokousel z Ameriky odborne zlikvidovat v celosvetovem meritku tim, ze na internet vypustil znetvorenou verzi me kandidatske disertace. Konecne ten prvni duvod vyvstal na zaklade lonskych a letosnich informaci z nekolika nejmenovanych zdroju, kterych se mi dostalo, a ktere indikuji, ze po Havlove vaznem onemocneni se Zahradnik stal prvnim kandidatem na post budouciho presidenta Ceske republiky. V takovem pripade si myslim, ze uz nejen nemohu, ale z hlediska mravniho imperativu ani nesmim mlcet, at to stoji cokoliv a byt by skala reakci, s nimiz musim pocitat, byla sebesirsi: od trapneho mlceni pres mnohalete soudni procesy, na ktere se jako v Pancirove pripadu mozna priplazi ze zatuchlych der akademie jako zombie z hrobu pachnouci stoleti dedci, ktere jsem v zivote nevidel, ale kteri nicmene budou jeden pres druheho hulakat, jaky jsem to ale nemozny, blby a sprosty vytrznik, az po mozny vybuch bomby v nasem dome.

Nevim, zda v dnesni dobe ma jeste smysl apelovat na narodni citeni ci zodpovednost, ale kazdemu musi byt dnes jiz jasne, ze vyvoj ceske spolecnosti po vsech strankach nezadrzitelne konverguje k vyvoji spolecnosti slovenske. Meciarovi se podaril husarsky kousek: vylecil slovensky komplex a Slovensko ve svete zviditelnil. Bohuzel jej zviditelnil jako stat, kde vladne on sam pod heslem "jeden Buh na nebi, jeden pan na zemi". Chceme i v tomto nasledovat Slovensko? Zahradnik sice nekolikrat prede mnou prohlasil, ze Meciar je zruda. K tomu se zdrzim dalsiho komentare. Podle meho nazoru jediny rozdil mezi nimi spociva v tom, ze zatimco se Zahradnik nechava oslavovat shora jako gen naroda v masmediich, Meciar se oproti tomu nechava oslavovat zdola, uz jen napriklad tim, ze babky meciarovky plzni katolickou verouku a svatokradezne vzyvaji Meciara a vsechny svate: "Svata Maria, sv. Josefe, sv. Petre a Pavle, sv. Cyrile a Metode, sv. Vojtechu, sv. Jozefe Tiso, sv. Vladimire Meciare, orodujte za nas!" Jinak pri trose obrazotvornosti bych si dovedl i predstavit, jak se ti dva spolu cvachtaji v piestanskych bahnech a s jekotem po sobe splouchaji. Fantasie nebo realita? Napadlo me, ze se mozna i mylim. Samozrejme ne v tom, co jsem napsal. Za tim vsim plne stojim. Ale v tom, zda ma smysl takove veci vubec zverejnovat a do behu dejin takovymto zpusobem zasahovat. Konec koncu, zijeme v dobe posledni, a jestlize se maji vsechny knihy patriarchu, proroku, evangelistu a apostolu v dnesnich casech naplnit do posledniho pismene, tak potom dej se vule Bozi. Jedno stare porekadlo rika, ze kazdy narod ma takovou vladu, jakou si zaslouzi. Cesky narod se vubec nekal za hrozne zlociny z doby bolsevismu, stejne tak jako narod slovensky. Krivdy minulosti nejenze nebyly napraveny, ale navyrabely se jeste mnohem vetsi. Proto se nelze divit, ze se zakonite Cesi museji zritit do stejne katastrofy jako Slovaci. V tom je jedina spravedlnost. Potom je uplne jedno, jestli k volbam pujdeme nebo nepujdeme, jestli budeme volit doprava nebo doleva, jestli budeme vest spory o horni nebo dolni komoru parlamentu, anebo kdo bude zastavat ve vedeni ruznych organizaci predni nebo zadni mista. A potom je rovnez take jedno, zda se budeme orientovat na vychod nebo na zapad, na sever nebo na jih, anebo zda obratime tvar optimisticky smerem vzhuru nebo pesimisticky do zeme. Pokud se od sameho pocatku neucinily pokani, obraceni a naprava krivd minulosti, vse ostatni je uplne zbytecne. Za dane situace je bezesporu hrubym omylem se domnivat, ze nejaky "samet" nebo cinkani klicu zapudily zleho ducha bolsevismu. Ten se vratil, privedl s sebou sedm jinych duchu, horsich, nez je sam, a nase konce budou horsi nez zacatky. Narodni tragedii nelze rovnez ukolebat barbarskymi narkotickymi uspavadly, jimz se ve starem Rime rikalo "chleb a hry". Kdyz nekdo pri audiencich dava napriklad prednost hokejistum pred politickymi vezni, napada me druhe stare porekadlo, jehoz obsah predstavuje inversni implikaci ke zminenemu porekadlu prvnimu: Ryba smrdi od hlavy.

A nakonec, kdyz to tak clovek vsechno kolem sebe vidi, ty aferami ovencene ministry, zkorumpovane poslance, zbytecne senatory, nefungujici soudy, vykutalene advokaty, znicene hospodarstvi, zdevastovane zivotni prostredi, zdeformovane mezilidske vztahy, same zlociny a nasili, tak si rika, ze by slusneho presidenta do tohoto morbidniho prostredi byla vlastne skoda. V takovem pripade ovsem beru vsechno zpet, a zdvorile se omlouvam vsem, kterych jsem se v tomto zivotopisnem doznani nejakym zpusobem dotkl. Necht mi prominou!

V Karlovych Varech dne 12. zari 1998

RNDr. Michal Svrcek, CSc.