Zdenek Slanina
Je celkem normalni komponentou vedecke prace cas od casu se dostavat do vedeckych pri, nakonec s recenzenty je to dost casty ukaz. Vedecka pre by mela byt o hledani vedecke pravdy, ale praxe uci, ze nekdy nektery z ucastniku pre sahne k mimo-vedeckym prostredkum. Presne toto zmarilo i muj druhy pokus o Humboldtovo stipendium. Jeden z mych oponentu [ve pri, ve ktere je dnes spravnost mych argumentu uz vseobecne prijata, viz.: J. Chem. Educ. 68 (1991) 474; 72 (1995) 692] proste vzal mou osobni korespondenci (odeslanou ze zahranici do zahranici) a odevzdal ji prislusnym mistum. Obratne mi nadto ve sve pisemne denunciaci pritizil specifickym zminenim Madarska jako meho korespondencniho mostu. Zneuzita korespondence, to ovsem byl v tehdejsim Ceskoslovensku vskutku mocny prostredek. A podle toho se i vyvijely moje zalezitosti. Ted uz zdaleka neslo o dozadovani se nejakeho pozvani, jako pri prvnim zmarenem pokusu o Humboldtovo stipendium, a cesta byla nemyslitelna na kazdy pad, jak plyne i z vymeru v Chart 2.
-------------------------------------------------------------
Chart 2. Vymer Vl/Sz/141 ze dne 22. zari 1988
-------------------------------------------------------------
Praha 22. zari 1988
Vl/Sz/141
Soudruhu doktore:
V roce 1986 a 1987 jste zaslal dva dopisy Prof. *****.
Nemel jste souhlas ke styku s timto zahranicnim pracovni-
kem a v dopisech se velmi hanlivym zpusobem vyjadrujete
o ustavu, jeho materialnim zabezpeceni a litujete, ze se jiz
musite vracet do CSSR. Takto vyjadrene Vase postoje nejsou
slucitelne s etikou socialistickeho vedce, nemluve o tom,
ze Vami tlumocena stanoviska se bud nezakladaji na pravde
nebo jsou Vasim velmi individualistickym nazorem...
Soucasne jsou Vam pozastaveny Vase sluzebni zahranicni sty-
ky na dobu dvou let. Podavam tez navrh na...
------------------------------------------------------------
Vysetrovani se zahy zmenilo v bes a byl jsem obvinen z
vyzrazovani utajovanych skutecnosti do zahranici. Jako znaly
muz jsem v te dobe peclive studoval ustanoveni trestnych cinu
proti republice, a zvazoval moznosti, jak se prehoupnout
ze treti do druhe napravne-vychovne kategorie. Ony utajovane
skutecnosti predstavovala jedna veta v me zneuzite korespondenci,
totiz ze pouzivame derne stitky (a ne elektronicke terminaly)
pri praci na nasich starozitnych pocitacich, kterou reprodukuje
Chart 3.
------------------------------------------------------------- Chart 3. Kriticka veta, ktera zvlast napomohla vzniku Chart 2 ------------------------------------------------------------- V Praze dodnes komunikuji s pocitacem pomoci dernych stitku (a k pocitaci samotnemu cestuji pres celou Prahu ci do Vam jiste dobre zname vesnicky Ondrejov), a publikace si pisi (jsem totiz v nemilosti a za trest nesmim pouzivat sluzeb pi. *****) na kufrikovem mechanickem psacim stroji (bez plusu, rovnitka a kulatych ci hranatych zavorek). -----------------------------------------------------------Podle tehdejsi definice totiz patrila pouzivana vyzkumna zarizeni do utajovane sfery. Ke vsemu jeste, horribile dictu, ta korespondence byla adresovana kolegovi, ktery odesel do emigrace. Ja samozrejme vim, ze je to dneska vsechno velka sranda, ale v te dobe to nebyla ani dost malo. Prvni vysetrujici komise, vedena, mistoreditelem ustavu, dnes, jak jinak, citovanym v Cibulkove citacnim indexu (ale abych byl fair, i sef druhe i sef treti vysetrujici komise, ti tam jsou taky), dosla samozrejme k zaveru, ze jsem se dopustil opakovaneho zvlaste zavazneho poruseni pracovni kazne a proto podava navrh na okamzite rozvazani pracovniho pomeru. Ve vsi smule jsem ale mel poradnou kliku -- Gorbacevovy reformy uz nabiraly na rychlosti, a tak i v Praze bylo citit lehke oteplovani temer kazdym tydnem. Mel jsem v te dobe umrti v rodine a tak jsem si vzal par dni dovolene na pohreb. Tim se mi podarilo oddalit predani pisemneho vyhazovu z prace o nekolik dni. Dopisy byly datovane, a u nejmladsiho chybelo jen par dnu do uplynuti jednolete lhuty, kterou na prestupky proti pracovni kazni zavadel zakonik prace. Byl to smesny argument, protoze to, co mi v nejhorsim hrozilo byla vsemu nadrazena hlava 1 trestniho zakona -- trestne ciny proti republice. Po navratu jsem taktne upozornil, ze prave pred nekolika dny prosla ta promlceci doba podle zakoniku prace. Prislusny cinitel dostal zachvat nekontrolovaneho vzteku a jecel, ze me stejne jinymi prostredky zlikviduji. Po nekolika dnech me povolali na direkci, a oznamili mi, ze mne sice nemohou postihnout podle zakoniku prace, ale ze mne tedy potrestaji jinou formou, a predali mi dvourocni zakaz styku, etc., podle Chart 2. Bylo prakticky jiste, ze me behem tech dvou let stejne chytnou pri nejakem poruseni predpisu, nakonec jsem je ani vsechny neznal. Soucasne nekolik nejvetsich fanatiku z veci udelalo vyzrazeni utajovanych skutecnosti do zahranici, mezi nimi, jak jinak, dalsi dva kolegove citovani v Cibulkove citacnim indexu, a dal obihali ruzne organy, ale venkoncem se z toho uz pak nic horsiho nevyvrbilo vzhledem k nabihajicimu oteplovani. To obstaveni sluzebnich zahranicnich styku (Chart 2) ovsem melo celou radu konsekvenci -- samozrejme, ze jsem nemohl vyuzit Humboldtova stipendia, ale tez jsem treba nemohl participovat na mezinarodnich konferencich v tuzemsku, nebo treba poslat clanek do zahranicniho casopisu. A tak jsem pracoval pro krabici, do ktere jsem ukladal sve rukopisy.
Behem roku 1988 doslo k jedne vyznamne udalosti v historii cs. participace na Humboldtovych stipendiich. Tohu roku se cs. strana rozhodla pro opetne plne uznavani techto stipendii. Tato zmena byla formalne ramovana prvnim kolokviem cs. stipendistu, poradanem v listopadu 1988 dilem v DVP CSAV v Liblicich u Melnika, a dilem na Univerzite Karlove v Praze. CSAV byla reprezentovana svym predsedou, Humboldtova nadace svym generalnim sekretarem. Vedle drivejsich stipendistu byli tez prizvani lide pred vyjezdem na staz. Rozhodl jsem se tez k ucasti, byt to bylo zjevnym porusenim meho zakazu. Atmosfera kolokvia byla prijemna a optimisticka. Konala se tez zvlastni sekce pro nove stipendisty. Perfektne jsem vedel, ze nemam absolutne zadnou sanci na stipendium vyjet. Jenze zrovna toto jsem verejne nemohl rict, neb bych automaticky doznal poruseni zakazu mi ulozeneho. Byla to svym zpusobem kouzelna Kafkovska situace.
Me problemy se vsak vyvijely svym vlastnim osudem. Spolecensky bylo nutne poslat nadaci kratkou zpravu, ze nemohu prijet, aby se zastavily zbytecne pripravy na nemecke strane na mou neuskutecnitelnou staz. Pro tento partikularni krok jsem ziskal souhlas sveho nadrizeneho. Dopis nezustal nepovsimnut a byl nahlasen vys, ale nejakym nedopatrenim stacil odejit. Byl jsem oznacen za nenapravitelneho recidivistu, a zakaz byl efektivne prodlouzen bez omezeni. Nadto muj nadrizeny obdrzel vazne varovani, ze mi to umoznil. Nevzal jsem si z toho mnoho k srdci, a na podzim 1989, po vykonu prveho roku sveho trestu podle Chart 2, jsem podal drzou zadost o prominuti jeho zbytku. Tato ma arogance ovsem byla v rijnu 1989 stroze odmitnuta se zduvodnenim, ze nesplnuji pozadavky kladene na socialistickeho vedeckeho pracovnika. Tento vymer podepsal jeden z mistopredsedu akademie, dnes, jak jinak, citovany v Cibulkove citacnim indexu. (BTW, po listopadu 89 jsem se snazil o zruseni tech potrestani, neb byla vydana v rozporu s pravnimi normami platnymi v dobe jejich vydani a samozrejme, ze jsem toho nedosahl -- znemoznil to jeden z demokraticky zvolenych polistopadovych mistopredsedu akademie, dnes, jak jinak, citovany, v Cibulkove citacnim indexu.) Gorbacevovy reformy byly v byvalem SSSR v plnem proudu, a jako jeden z mnoha dusledku zeme dosahla prve pozice podle udelenych Humboldtovych stipendii. Kdyz jsem si dovolil tento fakt zminit moci, tak jsem ovsem jen ziskal dalsi negativni body -- proste se mi vysmali: "To mas chlapce smulu, jsme v Praze a ne v Moskve!" (V r. 1991 bude puvodce tohoto zleho vyroku ovsem, jak jinak, zasedat, spolecne se dvema kolegy citovanymi v Cibulkove citacnim indexu, ve vedecke rade ustavu, ktera demokraticky, jednomyslne a tajne rozhodne o svevolne vedecke likvidaci Jiriho Pancire, a ovsem ze, jak jinak, vetsina clenu te vedecke rady bude mit SCI citacni index nizsi nez jimi vedecky zlikvidovany J. Pancir.)
Jak vsak znamo, nic netrva vecne -- jen mesic pote se odehral 17. listopad 1989, zelezna opona se zvedla, a nikdo jiz nebyl nucen splnovat podminky kladene na socialistickeho vedeckeho pracovnika. V prosinci 1989 byly zruseny vyjezdni dolozky, cimz padla i posledni moznost, jak blokovat me Humboldtovo stipendium. Bez prodleni jsem se obratil na nadaci, zda me stipendium je jeste platne, a bylo. Po nejakych deseti letech konspirativni hry s moci jsem v unoru 1990 mohl konecne zacit svou Humboldtovskou staz. Ovsem, ze jsem si privezl i svou krabici s ulozenymi rukopisy, a ve volnem case jsem je skutecne opublikoval -- bylo to poprve v mem zivote, kdy jsem nemusel zadat nadrizene o souhlas s odeslanim clanku do vedeckeho casopisu! Presto se vsak muze zdat, ze v tom happy-endu je kus horke ironie. Vzdyt jsem si moh usetrit tech deset let konspiraci a naslednych problemu, a proste pockat, a pak predlozit zadost o stipendium v prosinci 1989, jakmile se otevrely hranice, uz bez jakehokoliv rizika. Vysledek by byl temer stejny -- se svou stazi bych proste zacal nekdy pred letem 1990. Mohlo by se zdat, ze je to zase dalsi variace na nase tema: "Ta nesnesitelna lehkost byt vychodoevropskym badatelem." Neni, tech nekolik mesicu pro mne znamenalo skutecne podstatny rozdil, a cela ta desetileta klauniada se mi prece jen nakonec vyplatila. Od pocatku sedmdesatych let jsem pracoval na uhlikatych agregatech, a tak jsem byl aktivni ve fullerenech od sameho r. 1985. Tedy aktivni v tech nasich podminkach -- ani v r. 1989 jsem na svem stole v Praze nemel ani to nejjednodussi PC. V NSR jsem mohl okamzite pouzivat nejmodernejsi vybaveni, a tak dostat sve vyzkumy na spravnou kolej jeste tesne pred vypuknutim fullerenove revoluce v lete 1990. Obrazne receno, mohl jsem tak jeste na posledni chvili naskocit do rozjizdejiciho se fullerenoveho expresu (takrikajic, odrazeje se od prahu cely predbezneho zadrzeni)...
Behem mnohamesicniho vysetrovani se mne jeden z nejvetsich inkvizitoru, dnes, jak jinak, citovany v Cibulkove citacnim indexu, prilezitostne dotazoval, jake jsem si z cele afery vzal pouceni. Abych mel od te idiotske otazky uz pokoj, tak jsem odpovedel: "Az si budu priste psat s nekym ze zahranici, musit pocitat s tim, ze mam v zadech udavace." Velmi mu tehdy ztuhly rysy a vycenil chrup, ale ja jsem tehdy fakt nemel ho na mysli. Dnes bych to ponauceni formuloval jinak: Udavac bez licence mohl nekdy poskodit daleko vice, i kdyz ho dnes na zadnem seznamu nenajdete.