| Filosofie |
 |
Rozmazlená generace
Tuhle jsem měl skvělou možnost se trochu vrátit
do minulosti a zavzpomínat na staré časy. Původně jsem s lahodným úsměvem
vzpomínal na doby, kdy jsem chodil do školky a porovnával je se současností.
Jak jsme se tenkrát měli. Po obědě jsme si šli lehnout, mohli se vyspat
do sytosti, pak jsme se šli koupat do bazénku na zahradě. Samozřejmě jsme
neměli plavky, byli jsme ještě malí, nestyděli jsme se před druhým pohlavím.
Bylo nám fajn. Dneska už jsme dospělí, hned po jídle spěcháme zpět do práce
nebo do školy. Žádné spaní, žádné koupání. Málem brečím štěstím nad svým
krásným dětstvím. Jak na nás byly tety ve školce hodné. Rodiče o nás měli
takovou péči. Zní to tak skvěle, až má člověk dojem, že by bylo nejlepší
skončit. Ale já budu pokračovat, protože ne vše bylo tak růžové. My jsme
nechodili spát proto, že bychom chtěli, my jsme museli. Odporovali jsme,
trucovali jsme. Marně. A myslíte si, že jsem se tak rád koupal bez plavek?
Před těmi všemi zvědavkami? Ne! Já si chtěl přinést plavky z domů, ale
tetička řekla, že kdo si je přinese, ať je rovnou dá do kotle. Nechci to
teď rozebírat, jestli byla úchylná či ne, dokonce ji nebudu žalovat, že
měla v úmyslu ničit životní prostředí, ale omezování osobní svobody by
určitě sedlo. Ovšem, všechna vina je na nás, samozřejmě. Jsme zasraná generace,
neustále si něco vymýšlíme, nic nám není svaté, nevážíme si práce našich
rodičů. Nevíme, co chceme. Když jsme mohli spát, nechtěli jsme, teď chceme,
nemůžeme. Asi z principu. Trucujeme. Chceme si něco dokázat. Ale co? Lituji
dospělé, nemají to s námi lehké. Vymyslí si, že nám rozkáží dělat nesmyslné
věci, které zrovna nechceme, a my si dovolujeme odporovat! Fuj, že se nestydíme.
A za pár let máme tu drzost chtít něco jiného! Nejradši bych některé lidi
poslal na místo, pro které by těžko hledali slušný název. Kdyby netrvali
na svých dementních zásadách, žilo by se lépe. Ve školce by šel spát jen
ospalec, plavec by si vzal plavky, kdyby chtěl, a šel se koupat. Školák
by hodil bobek na odpolední školu a šel by se vyspat. Takto si představuji
svět konvergující k dokonalému.
Nemocná ganerace
Mám astma, často jsem nemocný, trpím bolestmi
zad. Byl jsem na návštěvě u starších lidí. Kromě jiného mi nabídli jablko.
"Ne, díky, já jabka nemůžu, jsem na ně alergický." "Cože, alergický na
jablka? To jsem v životě nezažil. Jak se to projevuje?" "Vcelku nijak,
natečou mi rty, opuchnou dásně, naskáčou boláky v puse, nesnesitelně mě
začnou svědět uši, někdy se dokonce dusím." A pak to začne: "Ste votřesná
generace, takový chcípáci, prolezlí nemocema, samý astma, alergie, kde
se to ve vás bere? To za našich mladejch let nebejvalo." Aha, opravdu se
asi začnu stydět. Jsem si to asi vymyslel, protože se nudím. Všechny ty
léky s sebou všude tahám jenom proto, abych mohl machrovat. NESERTE MĚ!!!
Ještě jednou mi někdo něco takového řekne, tak ho zabiju! Sami jste si
vyrostli na zdravým vzduchu, bez smogu, radiace, stresu, chodili jste chytat
raky do řek. Dneska taky chytáme raky jak o závod, ale rozhodně nemám na
mysli ty v řece. My jsme to všechno, co nás dnes pomalu vraždí, nevyrobili.
My jsme nezničili lesy, řeky, vzduch, půdu. Byli jste to vy, tak mě dneska
neserte s podobnejma kecama. Nechcete nás náhodou odsoudit za nemoci, které
jste exklusivně pro nás a další generace vyrobili, že ne?! Nemáme vám za
to vlést do prdele?!
I když, možná by tam bylo líp...
Borisovy výroky
Když si myslíš, že už nemůžeš, dej si pauzu.
Kdo nespí každou hodinu, ať spí aspoň každou
druhou.
Nikdy není tak dobře, abych nemohl blít.
Když už tak dobře je, bliju, protože to je určitě
podvod.
Boris Lee a jeho přátelé
Stránka vytvořena pomocí Netscape 4.07. Boris Lee 1999.