EPILOG...
Magalhao opět spokojeně ležel rozpláclý ve svém komfortním, drahokamy zdobeném pařezu, který mu už nesloužil zároveň jako židlička nebo dokonce postel, protože uvedené kusy nábytku měl zcela nové, vyrobené ze vzácného dřeva a zdobené zlatem. Pařez si nechal - ach, ta sentimentalita. Dřímal s velmi spokojeným úšklebkem na tváři, přičemž ho nikdo nerušil (a ani nemohl, protože před dveřmi nory stálo několik zdatných rabitů ve funkci osobních strážců. Jak jistě tušíte, bahenní žáby byly opět obzvláště chutně slizovité a tak o říhání nebyla nouze... Náhle podivně zahřmelo, zem se zatřásla a někde nad dveřmi nory se ozvaly výkřiky zděšení, rychle následované něčím, co by se dalo identifikovat jako smrtelný chropot. Magalhao sotva stačil vyskočit z pařezu, když odletěl poklop, uzavírající jeho noru a vyrobený ze speciálně tvrzené oceli kamsi pryč. Za chvíli dovnitř seskočili dva kostlivci, kteří kupodivu odmítali brát na vědomí, že by měli být mrtví a tudíž mít přinejmenším tolik slušnosti, aby se nehýbali. Následoval je jakýsi pidimužík v zeleném brnění, tvořeném velkými šupinami. Dalším návštěvníkem byla podivná bytost oblečená v zástěře, s rozcuchanými vlasy, podivným výrazem ve tváři, s rohem naplněným jakýmsi nápojem v ruce a rohatou helmou na hlavě. Posledním návštěvníkem nory byla velmi známá postava v kápi, pomalu levitující dolů. "Hnusný počasí," pozdravil rabit, ale byl natolik překvapený a vyděšený, že zapomněl lhát na téma 'jak rád tě tu zase vidím'. "Tohle je, přátelé, náš slavný rabit Magalhao Brzlík. Magalhao, tohle je můj bratranec Radegast, vedle něj je Tom Doombadill a v pozadí je naše ochranka," představil přítomné nekromant. "Tak nám dones něco k pití, ať nemluvíme na sucho." V následujících dvou hodinách Vandal vyprávěl svému bratranci a Tomovi Doombadillovi příběh o porážce Špaka a získání Vršku. O bitvě osmi armád se moc nezmiňoval, protože se všichni kromě kostlivců, kterým ale bylo celé vyprávění srdečně jedno, zúčastnili alespoň její závěrečné části. "To bych nikdy neřekl," ozval se Radegast, "že něco takového, jako je tenhle rabit, může dokázat tolik věcí a vlastně zaručit úspěch celé výpravy." "Je v nich mnohem víc, než se zdá," prohlásil nekromant s úsměvem. "A Magalhao je svým způsobem úplně vyjímečný. A proto... Magalhao, teď máš velké bohatství a můžeš si koupit, co chceš. Ale jsi úplně spokojený? Nemáš třeba poslední dobou nějaké zdravotní potíže?" "No, často mě bolí hlava a taky se mě zdají divné sny a když se probudím, je mě divná zima, i když je nora dobře vytopená," odpověděl vyjímečně pravdivě rabit, na kterém už se občas začaly podepisovat známky prokletí, vržené Vandalovým Znamením Temnoty, které bylo vtipně použito jako orientační značka pro pajzly. "Mám pro tebe dobrou zprávu," ušklíbl se Vandal. "Chceš, abys už nikdy neonemocněl a nikdy tě nic nebolelo?" "Ano, chci," vyhrkl rabit, dokazujíc tak, že vysoká inteligence nepatří k jeho přednostem. "Dobře," zachechtal se nekromant, vstal a vykřikl: "Drejn lajf rabit!" Magalhao sebou začal cukat v křečích, několikrát změnil barvu a nakonec zcela zbledl a přestal se hýbat. Nekromant kolem něj rychle načrtl jakýsi obrazec a začal za mumlání jakýchsi formulí poskakovat kolem rabitova těla. "KR JEJT ZOMB ," pronesl nakonec. Rabitovo tělo sebou párkrát cuklo a trhaně se postavilo na nohy. "Krásná zombie," přikývl Radegast. "A jestli je pravda, že by mohla být i neviditelná..." "To bude," zachechtal se Vandal, který zjevně došel k názoru, že z rabita může být přece jen dobrá zombie. "Pojďte radši chlastat," zabručel Tom Doombadill. "Ty vaše odborné debaty mě lezou krkem." "No, já mám pořád vlastní zásoby," zašklebil se Radegast, jehož kouzelný roh měl tu krásnou vlastnost, že byl neustále plný, což ušetřilo jeho majiteli spoustu času, který by jinak musel prosedět v hospodách nebo v Groglince. "Poslyš, co ty to vlastně pořád piješ z toho rohu?" zeptal se ho Doombadill. "Nějaké pivo?" "Cože? Né, medovinu! Jedině medovinu... pivo, to je pěkná břečka... nechápu jak to může někdo chlastat," odvětil Radegast. "Škoda že tu nejsou Medjed a El Bond, tahle parta je docela malá," postěžoval si Tom. "Medjed je pěkný čuně i za střízliva a když se ožere, nadělá větší bordel než parta pajzlů, kterým právě někdo ukradl zlatý poklad. No a El Bond je imunní proti alkoholu, ale těžko proti Znamením Temnoty jako my..." "No tak si aspoň připijeme na smrt obránců Dobra." "Nechť zhynou!" A zábava pokračovala a všichni klábosili a chechtali se a chlastali a chlastali a chlastali... A pokud se neuchlastali k smrti, tak tam nejspíš chlastají dodnes.
poslední změna: 16. duben, 1999
URL: https://members.tripod.com/~jrr_tolkien/index.html