Pocta Rohanu
Nad Rohan se soumrak snášel
V krbu plála rudá zář
Závoj tesknoty se vznášel
Beznadějí bledla tvář
Zněly rohy širou plání
Mocným tónem vznešeným
Praporců honosné vlání
Hrůzám dosud vzdáleným
Král zas povolal své syny
Aby se ctí zvedli zbraň
Dřív než na zem padnou stíny
A než krví zvlhne stráň
Tehdy zulíbal jsem ústa
Ženě své i dětem svým
Věděl jsem že nesmím zůstat
A že už se nevrátím
A tak se hnal chmurnou zemí
Jezdců hrdých temný sbor
Kopyt dusot a hřív chvění
Tam kde leží Palennor
Smrtí nasáklo to pole
Ověnčené změtí těl
A já klečel ruce holé
Když Stín náhle odešel
Povstal Rohan s pyšnou tváří
Plný síly jako dřív
Zahalení bílou září
Pláli Jezdci na koních
A tak jsem se vrátil domů
Jako v nejkrásnější sen
Nevěřil by jistě tomu
Ubohý král Théoden...
poslední změna: 8. září 1999
URL: https://members.tripod.com/~jrr_tolkien/index.html