|
Enti
|
|
Enty stvořil Ilúvatar na žádost Yavanny, jejich skutečné jméno je Onodrim.
Byli jakýsími 'ochránci' lesů Středozemě, proto jim byla dána schopnost
hovořit a rozumět stromům.
Enti žili ve Fangornu, na první pohled vypadali jako stromy. Milovali klid
a neměli rádi ukvapená rozhodnutí.
Entština, jejich jazyk, byla rozvláčná, zvučná, pomalá a pro jiné národy obtížná k porozumění.
Jsou jediný lid, který ovládá tento jazyk a používají ho pouze mezi sebou.
To je nejspíš důvod, proč se ji nikdo nepokoušel zachytit písmem.
K vyjádření jednoduchých věcí potřebují dlouhý čas a jen jejich jména
by mohla zabrat několik řádků (např. když mezi ně přišli Pippin a Smíšek, pořádali radu.
Na tom by nebylo nic zvláštního, ale potřebovali několik dnů, aby si řekli vše potřebné.
Naštěstí mnoho z nich
vládně také Obecnou řečí.
Sami si
libovali v jazycích, obzvláště v řeči Vznešených elfů.
Ostatním rasám příliš nedůvěřovali, samozřejmě kromě
elfů, poněvadž ničily jejich lesy. Obzvláště nenáviděli 'skřety s jejich sekerami', stejně
jako Saurona, jenž je vedl.
Vztek ze svévolného ničení milovaných stromů se projevil při úspěšném povstání
proti Sarumanovi.
Na konci čtvrtého věku však žilo již jen několik entů.
Zapříčinil to rozkol mezi enty a entkami - každý se zajímali o něco jiného.
Enti milovali procházky v lesích a rozmluvy se stromy, zatímco entky si zvykly
chodit na louky a pole, pěstovat rostliny a ovocné stromy dle jejich vlastních tužeb.
Proto si vytvořily zahrady okolo Anduiny. Enti a entky se
navštěvovali zřídka a nakonec po velké válce entky zmizely.
(O osudu entek panují dohady. Pozorní čtenáři si však mohou všimnou zmínky
ve Společenstvu Prstenu, když si hobiti vyprávějí o 'divných věcech v Kraji',
jak jeden z nich zahlédl stvoření vypadající jako strom. Tolkien se o entkách také
zmiňuje v Dopisech, později snad přidám pár úryvků)
S enty souvisí Huorni, tvorové téměř k nerozeznání od stromů. Jediným rozdílem je, že se mohou pohybovat
a to velmi rychle. Ve Fangornu je jich mnoho a jsou spojeni s enty - Stromovous
vypráví hobitům o tom, jak někteří enti postupně 'stromovatí', nechce se
jim pohybovat a hovořit (dalo by se říct, že stárnou). Nejsou enty,
ale huorny. Jejich nejhorším nepřítelem jsou také skřeti pro jejich nešetrné
kácení stromů.
Nakonec se Huorni rozhodli pomstít se skřetům. Během bitvy
v Helmově žlebu Huorni přicestovali, aby se zbavili Uruk-hai, Sarumanových skřetů.
Společenstvo nalezlo divný les před Helmovým žlabem po bitvě,
který tam předtím nebyl. Gandalf a Legolas byli jedinými, jenž
rozuměli, že to nebylo kouzlo, ale les huornů.
Napsal: Michal Rohovský, Jirka Wetter
poslední změna: 15. prosinec, 1998
URL: https://members.tripod.com/~jrr_tolkien/index.html
Enti, zvaní také Onodrim či Enyd byli nejstarobylejší lid přežívající ve Středozemi. Jméno Ent je
podoba jejich jména v jazyce Rohanů.
A jak vůbec takový ent vypadal. Všichni se podobali vysoké postavě připomínající člověka. Jinak
se Enti od sebe lišili, jako jeden druh stromu od druhého. Byli rozdílní ve výšce a délce. Měli mnoho
tvarů a barev. Lišili se v počtu prstů na rukou a nohou (od tří do devíti). Někteří připomínali buky a
duby, byli velice statní s vysokou hlavou téměř bez krku, jiní zase byli vysocí a rovní a šedí s
mnohaprstýma rukama a dlouhýma nohama, ti připomínali jasany. Ti co měli hnědou kůži, veliké a
tlusté ruce a krátké tlusté nohy vypadali jako kaštany. Ti nejurostlejší vypadali jako jedle a další
jako lípy, břízy či jeřáby.
Z prvních entů, kteří byli zbyli jen tři. Stromovous (Fangorn), s kterým se potkali Pipin a Smíšek,
Listovlas (Finglas) a Korkož (Fladriff). Mnoho entů zestromovatělo a jiní padli zlou náhodou.
Mnoho entů všech ve Fangornu ještě žije. Enti však neměli žádné enťata, ztratili totiž Entky, které již
dlouhou dobu marně hledají.
V dávných dobách se enti a elfové znali. Enti připisovali elfům tu schopnost, že jim dali touhu mluvit.
Jazyk, však používali vlastní,. Tento jazyk, který si enti vytvořili sami se nepodobal žádnému jinému.
Byl pomalý, zvučný s tendencí k hromadění a opakování, jednoduchý, tvořený mnoha odstíny
samohlásek a rozlišováním tónin a délek. Ani nejmoudřejší a nejučenější elfové se jej nepokusili
znázornit písmem. Jiné jazyky se učili rychle, především dávali přednost elfským jazykům a nejraději
měli prastarý jazyk Vznešených elfů. Některá slova, které hobiti Smíšek a Pipin v Fangornu slyšeli
jsou quinejská či sindarská.
Jeremiův
Jirka Wetter, jeremius@usa.net