Cesta jde pořád dál Společenstvo prstenu Strana 42,76 Koupelová píseň Společenstvo prstenu Strana 102 Sbohem, krbe s komnatou Společenstvo prstenu Strana 106 Znám já hospodu, starou hospodu Společenstvo prstenu Strana 153
To je zatím vše, pokračování se chystá.
Cesta jde pořád dál a dál Cesta jde pořád dál a dál kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na těžkých nohou dám se vést až k větší cestě, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám. Koupelová píseň Ať žije koupel večerní, když spláchnem prach a bláto v ní! Nezpívá jenom pitomec, že horká voda je krásná věc! Líbezný zvuk má tichý déšť, potůček z kopce hopkuje; lepší než stružka zvonící je horká voda pářící. Dobrá je v hrdle studená pro toho, který žízeň má; lepší je hrdlem pivo lít a horkou vodu v lázni mít. Vodotrysk, to je nádhera, když voda k nebi vyvěrá, lepší než chladná fontána je v horké šplouchat nohama. Sbohem, krbe s komnatou! Sbohem, krbe s komnatou! Ať padá déšť a vichry řvou, jen nasedni, než se rozední, jsme za lesem a za horou. Roklinka s elfy čeká nás na louce, nad níž strmí hráz, do pustých blat nás žene chvat, kam pak, to neví nikdo z nás. Nepřítel za námi, před námi děs, za lůžko postačí zelený les, až nakonec vše zdoláme přec a odpočineme od svých cest. Tak nasedni! Tak nasedni! Musíme jet, než se rozední. Znám já hospodu, starou hospodu Znám já hospodu, starou hospodu rád se tam jdu potěšit; dobré pivo tam vždycky vaří se, až k nim přišešl sám člověk z měsíce, jednou večer pivo pít. Jejich podomek, ten má kocoura, kterej na skřipky umí hrát; jednou vysoko vrže písničku, potom dole zas bručí chviličku, všecičko zafidlá. Hostinský zase pejska má, ten má vtipy hrozně rád; když se povede pěkná zábava, ucho natáhne, smíchem štěkává, může se potrhat. Taky kravičku mají rohatou, pyšnou jako princezna; když jí muzika stoupne do hlavy, chvostem zamává, skočí do trávy, hnedle se do tance dá. A těch mističek, celých ze stříbra, a těch mističek, celých ze stříbra, a těch stříbrných lžic! Jeden zvláštní pár berou v něděli, aby tak všichni hosté věděli, že jich mají víc. Člověk z Měsíce pije z hluboka, kocour mňouká ostošest, miska se lžící tančí po stole, kráva hopkuje vzadu v stodole, vlastní chvost si honí pes. člověk z Měsíce vypil ještě džbán, pak se pod stůl skutálel; a tam o pivu snil si sladký sen, hvězdy blednou však, málem svítá den, on vám o tom nevěděl. Řekne podomek: "Milý kocoure, bílí koně z Měsíce hlučně řehtají, uzdu hryzají, ale pán jim spí, marně čekají, slunko vyjde ve chvilce!" A hned kocour mydlí fidli fidli, že by mrtvý vstal; vrže rychleji, vrže velice, Zatím hostinský mužem z Měsíce, pěkně zatřepal. Muže z Měsíce vlekli do kopce, složili ho v Měsíci, koně za nimi rychle pádili, kráva, jako kdyby ji honili, za ní miska s lžící. Kocour dál midlí fidli fidli, rožštěkal se pes, koně s krávou už stojí na hlavě, hosti skáčou ven při té zábavě, jako akdyž je chytne běs. Ping a pong - struny pukají! Kráva měsíc přeskočí, pejsek, ten se vám tomu hrozně smál, miska sobotní klidně běží dál, lžička se k ní přitočí. Sotva měsíček padl za kopec, slunko hlavu pozvedá; očím ohnivým málem nevěří: Vždyť je bílý den, vždyť nešeří, tak proč jdou všichni spát.
poslední změna: 25. březen, 1998
URL: https://members.tripod.com/~jrr_tolkien/index.html