Když se malý Šáša narodil, zuřila zrovna 4. světová válka. Šáša
vyrůstal v malém městečku zvaném Springfield a všichni obyvatelé
ho měli velice rádi, i když je pravda, že Springfield během války
moc obyvatel neměl. Šáša si již od útlého mládí hrával se starším
bratříčkem na vojáky, ale při jedné hře bratra zmrzačil natolik,
že si spolu už nemohli hrát. Je to zvláštní, ale zrovna když Šáša
zmrzačil svého brášku, skončila 4. světová válka. Stalo se to na
den májový, svěží vítr vanul mírně zvlněnou krajinou a sluníčko
se již pomalu choulilo k západu.
Šáša se zrovna chystal odjistit další granát, když v tom
uslyšel smrtelný výkřik. Ohlédl se a se zděšením zjistil, že
poslední jeho věrný voják padl. Avšak Šáša byl nebojácný a pod
palbou kulometů s bajonetem v ruce a s ohněm v srdci vyskočil ze
zákopu a jal se probodávat nepřátelské vojáky stojící mu v cestě.
Když už si ztupil bajonet natolik, že jím neprobodl ani
neprůstřelnou vestu jednoho opodál stojícího generála, odhodil je
(generála i bajonet) a vytáhl automatickou pistoli ráže 35mm a se
smrtonosným výkřikem vyprázdnil celý zásobník do jednoho nebohého
chlapečka, který byl však tak odolný, že ani po deseti zásazích
do hlavy, břicha, nohou a jiných končetin neumřel, nýbrž žil, ba
dokonce ještě mával ručičkou (ta druhá se válela opodál).
Pozdě si Šáša uvědomil, že zmrzačil svého sice nevlastního, ale
přesto poslušného bratříčka. Avšak ještě než k němu došel, aby ho
odvedl domů, zneškodnil jedno elitní ruské protiteroristické
komando, vyhodil do povětří domov důchodců a obsadil letadlovou
loď Spojených států amerických v Perském zálivu, ale to všechno
byla pro Šášu hračka. Když se konečně dostal k polomrtvému
bratříčkovi, který si jen tak z nudy pohazoval se svou ručičkou,
vytáhl lékařskou brašničku a s pomocí svých léčitelských
schopností a sekundového lepidla Pattex připevnil ručičku zpátky
na své místo. Jenže Šáša měl dnes asi špatný den. Ručičku totiž
přilepil obráceně (a ještě se tomu smál). Bratříček sice mohl
chodit, částečně vypomáhat v domácnosti, kouřit, pít alkohol,
nebo si vytírat prdel, ale to hlavní dělat nemohl - hrát si na
vojáky. Jen si představte střílení z kulometu, nebo třeba paření
na počítači, to prostě bez pěti prstů na pravé ruce (bratr Šášiho
byl shodou okolností pravák) nejde. Po cestě domů se bratříčci
rozhodli, že 4. světovou válku ukončí. Popravili pár lidí na
vyšších místech a založili pár nových států, upravili hranice USA
a spokojeně šli domů. Před jejich skromným domečkem už na ně
čekal tatínek s rotačním kulometem, ale ještě než se první střely
zavrtaly do jejich neprůstřelného velblouda, ozval se odkudsi
zhora jemný hlas: "Šášo, vstávej, probuď se!" Ale Šáša
neposlouchal, nýbrž vytáhl z chlebníku raketomet a začal pálit o
106 do svého rodného domku. Když Šášův rodný kraj lehl popelem,
konečně uslyšel mohutný hlas: "Šášo, vstávej a běž už do školy!"
V tu chvíli byste se v Šášovi krve nedořezali. Prudce sebou
trhl a otevřel oči.
"Tati, kde máš rotačák? A kde jsou ti Rusáci?" vykřikl
zděšeně. "To máš z toho hraní na počítači." odpověděl starostlivý
otec. "Radši se vzbuď a vrať se do reality!"
Tak zde končí Šášův příběh. A vy také, děti, vraťte se do
reality a vypněte počítač!
Martin Křižan
Zpět