Konec bojů, začátek práce?



Již skončil rok 1996, rok voleb, převratů, změn orientace v politice nebo spíše jejich volební realisace. Tento rok začal zcela nevinně jako každý z třech předchozích v období transformační konsolidace po volbách 1992. Dá se prohlásit, že až v tomto roce došlo k částečné stabilisaci politického spektra na pravici, levici, střed a extrémistické strany, jako je tomu v mnoha západních demokracií na parlamentní bázi. Jelikož se počet parlamentních stran snížil z 9 na 6 (s DEU na 7), můžeme hovořit o stabilisaci. Z pravicového iontu, který zde přirozeně musel nastat po ultralevicové diktatuře, se rázem stala neutrální sloučenina čtyřnásobným nárůstem počtu hlasů sociální demokracie a pomalou přeměnou KDU-ČSL z pravostředové strany ve středovou, která posílila v senátních volbách spolu s ODA, pro kterou se zdá v poslední době bližší než velká ODS.
Volby do senátu v prvním kole vyhrála ODS na celé čáře a možná právě to se stalo vodítkem pro voliče, kteří sami vytvořili velmi rozmanitou "protiodéesáckou" koalici čítajíce v to KSČM, ČSSD, KDU-ČSL i ODA. Ale co ty dvě třetiny voličů, kteří k volbám nešly? Nebylo to vůbec znechucením z politiky nebo únavou jít k dalším volbám, ale prostý nesouhlas se senátem jako institucí. Senátní volby byly konány příliš nevhod, v době afér v bankovnictví a jiných privatisačních afér, kdy stále větší skupina lidí přestávala vidět výsledky svého úsilí a stále větší se na úkor té druhé obohacovala. V době, kdy není dost peněz na platy učitelů, lékařů, železničářů, ale na mzdy ústavních činitelů je financí stále dost a dost, volič téměř znechucen nehodlal živit dalších 81 politiků. Přestože souhlasím se senátem jako dobrou součástí demokratického systému, domnívám se, že tvůrci naší ústavy měli myslet na finanční stránku věci. Nejstabilnější a nejlépe demokratický systém panuje v USA, od kterých přejímáme kdejakou drobnost dnem svatého Valentýna počínaje, ale základní demokratické principy jsme přejali z evropské tradice, která již před II. světovou válkou vyjma Velké Británie, Švédska a Švýcarska všude podlehla totalitní diktatuře fašismu, komunismu nebo autoritářským režimům buď přímo, nebo násilím (Československo, Francie, Benelux). Proč tedy nejsou nezbytné pravomoce senátu svěřeny do rukou jednoho politika, který by přímo ve volbách získal důvěru občanů - hlavy státu. Potom by možná nastala prospěšná americká tradice volit presidenta z jedné strany a parlament ze strany druhé.

Inu, karty jsou konečně rozdány a my uvidíme jestli menšinová vláda uspěje, kdy budou příští volby a kdo v nich zvítězí. Troufám si odhadnout, že předčasné volby pokud vůbec nastanou, budou nejdříve v roce 1998. To ovšem ukáže praxe, avšak je jednoznačné, že v příštích koalicích, pokud to nebudou "velké koalice" bude tím jazýčkem na vahách KDU-ČSL, podobně jako německá FDP, která skoro vždy rozhodla o příští vládě, přestože to například nebyla koalice té silnější strany, jako třeba v roce 1969, kdy po vítězství CDU ji nebylo umožněno sestavit vládu.

                                                            Columbo 

Zpět