Příběhy malého Šáši Krustyho



Nový Springfield, 11. května 1993
Šáša na bojišti

Když se malý Šáša narodil, zuřila zrovna 4. světová válka. Šáša vyrůstal v malém městečku zvaném Springfield a všichni obyvatelé ho měli velice rádi, i když je pravda, že Springfield během války moc obyvatel neměl. Šáša si již od útlého mládí hrával se starším bratříčkem na vojáky, ale při jedné hře bratra zmrzačil natolik, že si spolu už nemohli hrát. Je to zvláštní, ale zrovna když Šáša zmrzačil svého brášku, skončila 4. světová válka. Stalo se to na den májový, svěží vítr vanul mírně zvlněnou krajinou a sluníčko se již pomalu choulilo k západu.
Šáša se zrovna chystal odjistit další granát, když v tom uslyšel smrtelný výkřik. Ohlédl se a se zděšením zjistil, že poslední jeho věrný voják padl. Avšak Šáša byl nebojácný a pod palbou kulometů s bajonetem v ruce a s ohněm v srdci vyskočil ze zákopu a jal se probodávat nepřátelské vojáky stojící mu v cestě. Když už si ztupil bajonet natolik, že jím neprobodl ani neprůstřelnou vestu jednoho opodál stojícího generála, odhodil je (generála i bajonet) a vytáhl automatickou pistoli ráže 35mm a se smrtonosným výkřikem vyprázdnil celý zásobník do jednoho nebohého chlapečka, který byl však tak odolný, že ani po deseti zásazích do hlavy, břicha, nohou a jiných končetin neumřel, nýbrž žil, ba dokonce ještě mával ručičkou (ta druhá se válela opodál).
Pozdě si Šáša uvědomil, že zmrzačil svého sice nevlastního, ale přesto poslušného bratříčka. Avšak ještě než k němu došel, aby ho odvedl domů, zneškodnil jedno elitní ruské protiteroristické komando, vyhodil do povětří domov důchodců a obsadil letadlovou loď Spojených států amerických v Perském zálivu, ale to všechno byla pro Šášu hračka. Když se konečně dostal k polomrtvému bratříčkovi, který si jen tak z nudy pohazoval se svou ručičkou, vytáhl lékařskou brašničku a s pomocí svých léčitelských schopností a sekundového lepidla Pattex připevnil ručičku zpátky na své místo. Jenže Šáša měl dnes asi špatný den. Ručičku totiž přilepil obráceně (a ještě se tomu smál). Bratříček sice mohl chodit, částečně vypomáhat v domácnosti, kouřit, pít alkohol, nebo si vytírat prdel, ale to hlavní dělat nemohl - hrát si na vojáky. Jen si představte střílení z kulometu, nebo třeba paření na počítači, to prostě bez pěti prstů na pravé ruce (bratr Šášiho byl shodou okolností pravák) nejde. Po cestě domů se bratříčci rozhodli, že 4. světovou válku ukončí. Popravili pár lidí na vyšších místech a založili pár nových států, upravili hranice USA a spokojeně šli domů. Před jejich skromným domečkem už na ně čekal tatínek s rotačním kulometem, ale ještě než se první střely zavrtaly do jejich neprůstřelného velblouda, ozval se odkudsi zhora jemný hlas: "Šášo, vstávej, probuď se!" Ale Šáša neposlouchal, nýbrž vytáhl z chlebníku raketomet a začal pálit o 106 do svého rodného domku. Když Šášův rodný kraj lehl popelem, konečně uslyšel mohutný hlas: "Šášo, vstávej a běž už do školy!"
V tu chvíli byste se v Šášovi krve nedořezali. Prudce sebou trhl a otevřel oči.
"Tati, kde máš rotačák? A kde jsou ti Rusáci?" vykřikl zděšeně. "To máš z toho hraní na počítači." odpověděl starostlivý otec. "Radši se vzbuď a vrať se do reality!"
Tak zde končí Šášův příběh. A vy také, děti, vraťte se do reality a vypněte počítač!

                                                    Martin Křižan 

Zpět