Konec bojů, začátek práce?
Již skončil rok 1996, rok voleb, převratů, změn orientace v
politice nebo spíše jejich volební realisace. Tento rok začal
zcela nevinně jako každý z třech předchozích v období
transformační konsolidace po volbách 1992. Dá se prohlásit, že až
v tomto roce došlo k částečné stabilisaci politického spektra na
pravici, levici, střed a extrémistické strany, jako je tomu v
mnoha západních demokracií na parlamentní bázi. Jelikož se počet
parlamentních stran snížil z 9 na 6 (s DEU na 7), můžeme hovořit
o stabilisaci. Z pravicového iontu, který zde přirozeně musel
nastat po ultralevicové diktatuře, se rázem stala neutrální
sloučenina čtyřnásobným nárůstem počtu hlasů sociální demokracie
a pomalou přeměnou KDU-ČSL z pravostředové strany ve středovou,
která posílila v senátních volbách spolu s ODA, pro kterou se
zdá v poslední době bližší než velká ODS.
Volby do senátu v prvním kole vyhrála ODS na
celé čáře a možná právě to se stalo vodítkem pro voliče, kteří
sami vytvořili velmi rozmanitou "protiodéesáckou" koalici
čítajíce v to KSČM, ČSSD, KDU-ČSL i ODA. Ale co ty dvě třetiny
voličů, kteří k volbám nešly? Nebylo to vůbec znechucením z
politiky nebo únavou jít k dalším volbám, ale prostý nesouhlas
se senátem jako institucí. Senátní volby byly konány příliš
nevhod, v době afér v bankovnictví a jiných privatisačních afér,
kdy stále větší skupina lidí přestávala vidět výsledky svého
úsilí a stále větší se na úkor té druhé obohacovala. V době, kdy
není dost peněz na platy učitelů, lékařů, železničářů, ale na mzdy
ústavních činitelů je financí stále dost a dost, volič téměř
znechucen nehodlal živit dalších 81 politiků. Přestože souhlasím
se senátem jako dobrou součástí demokratického systému, domnívám
se, že tvůrci naší ústavy měli myslet na finanční stránku věci.
Nejstabilnější a nejlépe demokratický systém panuje v USA, od
kterých přejímáme kdejakou drobnost dnem svatého Valentýna
počínaje, ale základní demokratické principy jsme přejali
z evropské tradice, která již před II. světovou válkou vyjma
Velké Británie, Švédska a Švýcarska všude podlehla totalitní
diktatuře fašismu, komunismu nebo autoritářským režimům buď
přímo, nebo násilím (Československo, Francie, Benelux). Proč tedy
nejsou nezbytné pravomoce senátu svěřeny do rukou jednoho
politika, který by přímo ve volbách získal důvěru občanů - hlavy
státu. Potom by možná nastala prospěšná americká tradice volit
presidenta z jedné strany a parlament ze strany druhé.
Inu, karty jsou konečně rozdány a my uvidíme jestli
menšinová vláda uspěje, kdy budou příští volby a kdo v nich
zvítězí. Troufám si odhadnout, že předčasné volby pokud vůbec
nastanou, budou nejdříve v roce 1998. To ovšem ukáže praxe, avšak
je jednoznačné, že v příštích koalicích, pokud to nebudou "velké
koalice" bude tím jazýčkem na vahách KDU-ČSL, podobně jako
německá FDP, která skoro vždy rozhodla o příští vládě, přestože
to například nebyla koalice té silnější strany, jako třeba v roce
1969, kdy po vítězství CDU ji nebylo umožněno sestavit vládu.
Columbo
Zpět