Svět rudých tváří



Bitva u Little Bighorn

Nejvýznamnějším úspěchem Indiánů v bojích s armádou Spojených států byla bezesporu porážka sedmé kavalerie pod Custerovým vedením na řece Little Bighorn v Montaně 25.června 1876. I když toto vítězství bylo pro Indiány labutí písní, zůstává navždy symbolem boje rudochů za svobodu.
Po ukončení občanské války mezi Severem a Jihem nastaly podmínky pro další expanzi osadníků na Západ. Porušováním předchozích smluv docházelo k neustálým konfliktům s Indiány, kteří tvrdošíjně bránili svá území. V roce 1868 uzavřela proto vláda s Indiány smlouvu, v níž vymezila rozsáhlá území Dakoty a Wyomingu za trvalou indiánskou rezervaci. Relativní klid však trval pouze několik let.
Roku 1874 bylo v samém srdci siouxského území, v posvátných Černých horách, objeveno zlato. Tisíce zlatokopů porušilo poslední smlouvu a armáda se je marně snažila zatlačit zpět. Siouxové a Šejenové na znamení protestu opustili rezervaci. Na to vláda reagovala prohlášením, že pokud se oba kmeny nevrátí do 31.ledna 1876 zpět, bude proti nim vysláno vojsko, které je k tomu donutí. Indiáni ultimátum odmítli. Do vojenské kampaně, která je měla donutit k odchodu z rezervace, vyslala vláda tři armádní sbory, postupující odděleně z pevností Feterman, Ellis a Abraham Lincoln. Veleli jim generálové George Crook, Alfred Terry a plukovník John Gibbon. V Terryho sboru se nacházel i ambiciózní Custer, hrdina občanské války.
21.června roku 1876 objevili armádní zvědové z kmenů Vran a Arikarů táborové kruhy nepřátelských Indiánů. Generál Terry rozhodl, že postoupí s pěchotou a dělostřelectvem k ústí řeky a zaútočí od severu. Custerovi nařídil, aby svou jízdou vpadl Indiánům do týla z jihu od pramenů Little Bighornu. Zaslepen vidinou úspěchu neuposlechl Custer rozkazu nepodnikat nic na vlastní pěst a 25.června spojené indiánské kmeny napadl. Svou jednotku složenou z dvanácti švadron (700 mužů) rozdělil na tři oddíly.
Přímý útok zahájil major Reno, zatímco Custer postupoval na sever, aby Indiány obklíčil. Renův útok však Indiáni zastavili a major byl donucen k ústupu. Custerův postup zůstane navždy tajemstvím, neboť jeho 225 mužů do jednoho padlo i se svým velitelem. Jisté je jen, že kavaleristé byli obklíčeni mnohonásobnou přesilou Siouxů a Šejenů, vedených slavnými náčelníky Sedícím býkem, Šíleným koněm a Žlučí.
Indiáni se však z vítězství dlouho neradovali. Hned nazítří strhli tábor a utekli před blížící se armádou. Pomstě bělochů však Siouxové neunikli. Náčelník Šílený kůň byl zezadu proboden bajonetem, když ho vojáci vedli jako zajatce do pevnosti. Sedící býk byl v rezervaci zastřelen.

                                                      Martin Křižan 


Zpět