Upozornění: Tento příběh je postrachem klasické i moderní, konvenční i nekonvenční literatury. Kdo by se snad pokoušel hledat v něm jakýkoli smysl, bude stíhán!

Když byl Vrkovrak ještě malý, přišel k hradu a ten se mu rozplynul před očima. Než se z toho vzpamatoval, jeho oči se zakoulely k velké ploché jitrnici, která právě letěla kolem, což se ovšem netýká ping-pongu ani royalistických snah v ruském Sovětsku. Na té utr-itr-jitrnici sedělo několik cizokrajně oděných pánů. Jeden z nich mával ušima a poháněl jitrnici kupředu. Teprve teď si Vrk všiml, že vůbec nejde o nějakou jitrnici, ale o obrovský chcíplý brambor, který volá: Mamí, mamí, já chci dolů. Pomyslel si (Vrk) s oslnivou inteligencí, příslušící jeho vrozenému talentu propadnout několikrát v každém ročníku pomocné školy: "Na té brambornici se mi něco nezdá, jenže nevím co." Po několika týdnech usilovného přemýšlení přišel milý Vrk logickou úvahou na to, že u nás brambory nechcípají, nemluví a už vůbec netvoří podivné plyny, které je nadnášejí a přemisťují do jiných dimenzí hrady, zámky a jiné poklady historické architektury. U nás brambory pouze hnijí a při troše smůly po sobě nechávají jisté nevábné stopy v podobě hnědých skvrn od svých rozpláclých zbytků na koberci. Někdy nehnijí, nýbrž plesnivějí a někdy to i to. Občas nejsou hnědé skvrny od brambor, ale od "...". Je to prostě neobyčejně zajímavé. Že jsem ještě neřekl nic o historii Vrkovraka? Ne? Vážně? Ó, jaká to škoda! Nevzpomenul jsem totiž poznamenati, že Vrkovrak žádnou historii nemá. Narodil se v šestém mezilunárním meziročí od konce, a to v rodině rodině prostého dvorního chemika a národního multimilionáře povyšujícího na miliardáře H2SO4 Krkovraka. Při malé rodinné oslavě desetidenního výročí svého narození Vrk právě odpaloval drobnou atomovou bombiču pro obveselení hostů, když ho to ňák hodilo bokem a spadl (kdo má to štěstí!) do skleničky s koncentrovanou nastavovanou kombinovanou kyselinou sírovou, oblíbeným to nápojem svého papínka. (Recepis najdete o kousek dál.) Tatíček nápoj nic netuše vyzunknul a rozpuštěný Vrk brzy poznal zdemolované otcovy ledviny. Když se jistými cestami dostal do městské kanalizace, nevěděl ještě, jak tím zvrátí běh celého vesmíru. Jako rozbředlá kaluž dotekl k podivným dvířkům ve stoce, obrostlým jakousi sliznatou řasou. Na nich uviděl cedulku: Aurelius Krachomil - kouzelník k Vašim žlužbám. A co se stalo potom? Myslíte, že se Vrkovrak zalekl? Ale kdepak! Ostatně domnívám se, že vy byste taky v hlavě neměli místo na strach, kdybyste žádnou hlavu neměli! Kdyby byla rozpuštěná v kyselém koktajlu! Vrk se vůbec nelekl, naopak odvážně natáhl zbytky své ruky a zmáčkl tlačítko zvonku. Po stoce se rozlehl ohlušující řev: "Né, né, běžte pryč, já vám nic neudělal, tak mi taky nic neudělejte, já mám ženu a děti, co si počnu, já vám zaplatím, žena vám zaplatí, děti vám zaplatěj, podívejtééé!" Tu se na Vrka začala sypat spousta různých věcí, jako třeba kusy hub, hadry, nábytek, ba i peníze. "Okamžitě přestaň!" zabublal Vrk. "Vždyť se vsáknu, ty imbecile! Nevidíš, že jsem kaluž?!"

* Recepis na KONCENTROVANOU NASTAVOVANOU KOMBINOVANOU KYSELINU SÍROVOU, *
povzbuzující aperitivní koktajl: Vem tři díly 90% kyseliny sírové, jeden díl negativní fotografické vývojky a promíchej. Vraž do toho 10 vajec, jednu rozmixovanou krysu, tři pavoučí nožičky, plesnivý brambor nebo "...", (viz výše), hoď to do míchačky na maltu a míchej v pátek při měsíčku. Podávati chlazené v klosetové míse.

Vrkova slova měla okamžitý účinek. Hlas na chvíli ztichl, a pak se ozvalo: "T-t-tttak vvvy jste kaluž? Tak ty jseš kaluž? O-o, ty jseš jenom prachvobyčejná kaluž? Cho-cho, chi-chi, tak kaluž řikáš, jó? Ale já to hned věděl, já to poznal, já se ale vůbec nebál, my obyvatelé třetí časoprostorové kvadratury jsme všichni tak stateční - jako třeba já!" Hlas se ještě chvíli vychloubal a potom milostivě zabzučel: "Můžeš jít dál." A Vrk-kaluž pohlédl do tváře obtloustlému, zablešenému a v obličeji fialovému kouzelníku Krachomilovi. "Tak, můžeš se posadit tamhle na to kanape. A pozor, ať ho nepoleptáš. Znal jsem jednoho, co byl rozpuštěnej v kyselině - ten mi zničil tři křesla," pravil kouzelník. Vrk se ohradil: "Jak si mám sednout, hlupáku, když nemám žádnou prdél?"


Zdá se vám, že tato povídka je nedokončená, trapná, kromě toho naprosto úchylná? V tom případě máte skvělej postřeh! Co se týče první položky, tak když se mi bude chtít, v dalším čísle ňáký pokračování napíšu, proto - POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

A pokud jste první číslo četli, víte, že už se mi nechtělo!!!


Sgt. Swettr