Každý máme trochu jinou představu o tom, kterak strávit poslední den a noc v roce, ale některé situace jsou prostě pro českou povahu typické.

Začátek posledního dne v roce. Již od časných ranních hodin (nejdříve ovšem po 10:00 - čas pro probouzení doporučovaný 10ti z 5 očních lékařů), přestože se má pracovat, počínají se přípravy k pozdněvečernímu a hlavně nočnímu radování. To obnáší: Nejprve jít někam do lesa a ulovit divokého vepře domácího (nebožák), jehož maso vysoce lipoidní povahy bude použito k rozličným účelům (ještě jednou - nebožáček), především k přípravě oběda a obložených chlebíčků. Vsadím se, že kdyby to šlo, tak se v našich krajích bude na Silvestra pálit Vepřovice (anologická se slivovicí) s obsahem alkoholu nad 75%. Následuje lehce proflákaných 5 minut před obědem (víc času prostě nezbyde). Těchto důležitých 5 minut se dá velmi dobře využít k návštěvám sousedstva v paneláku, čímž do sebe obvykle toho dne vpravíte první kapičky (chtěl jsem říci hektolitry) té životodárné kapaliny (samozřejmě C2H 5OH=EtOH=každé nad 1 rok staré nemluvně vám poví, o co tu kráčí). V povznesené náladě (to ještě není opice) se vracíte domů na oběd, který samozřejmě zblajznete zároveň s posledními zbytky dobrého cukroví (to horší, které byste nejedli, schováte navečer pro návštěvy za účelem trošku jim "osla(v/d)it" Nový rok - však "ono se" to zkonzumuje).

Po obědě přípravy na večerní mejdan (schválně nepíši po americku "party", protože české mejdany a americké party (na žadné jsem sice nebyl, ale v amerických filmech je jich dost na to, abych si udělal dostatečnou představu) to je úplně "jiný kafe" - asi tak jako srovnávat JaDa s MM, což se vzhledem k jejich povahovým odlišnostem zkrátka nedá) vrcholí - pod tím si můžete představit třeba odpoledního, respektive poobědního "šlofíka". POZNÁMKA (není povinné číst): Snad nejdelší věta v tomto článku a proto hodím další odstavec.

Mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední (ranní probereme až později - stejně toho moc nebude, tedy až na závěr) se pravidelně (1x do roka na 31.12.) chodí trošku "provětrat" čili "vyvenčit".

Mezi šestou a sedmou (stále ještě večerní) už dorazí první návštěvy (=1. účastníci mejdanu, kteří zapomněli na fakt, že mejdan začíná až v 20:00 přesně (mimochodem - znám lidi, kterým se řekne: "V 18.00" a přijdou vás vzbudit v 6 ráno)). O necelých pět minut na dveře zabuší další hosté, kteří se zase vymlouvají, že: "Doma byla taková nudáááááá...".

"Jééééé, vy už jste to nachystali. To je supéér." A bez vyzvání (a hlavně nepřezutí) vtrhnou (vplují, vniknou, některé už musí donést) do výsostných vod zhrzeného (nešťastného) majitele bytu a organizovatele (to zní hezky nečesky, viďte?) organizátora celé této významné události, div že jej přitom nepošlapou.

A "hosté" už se rozvalují na pohovce (v křeslech, v posteli, na koberci, houpou se na lustru hlavou dolů, houpou se na lustru hlavou nahoru, šplhají po stěnách a lezou po stropě, hrabou se ve vašich zásuvkách (ještě že jste do nich prozřetelně napojili 220 AC), zkrátka jak opičí cirkus. A než stačíte zavřít dveře a zjistit, jak se sem mohlo vejít 320 osob, když Notýskovi mají přece jen 2 děti, které slíbili, že nevezmou, ozve se ze všech koutů a zákoutí hrozný "chramstot", mlaskání, slintání (to nevíte? nalaďte se na 4300Hz a hledané zvuky o 28dB - pravda, to přes ten chramstot stejně neuslyšíte), lupání za ušima (taky slyšitelné), chřestění střepů z rozbitých kusů nádobí, chroupání lupínků, škručení v žaludcích (ekvivalentní 75000 somálcům) a do toho všeho se ještě mísí rány dělbuchů, které přičinlivé dětičky objevily v zásuvkách (220AC nestačí) a prozřetelně si také vzaly s sebou. Proč právě teď musí zkoušet jejich funkčnost, zůstane navěky (alespoň do blížící se smrti ("ještě 10 sekund a skočím z okna!!!")) záhodou.

Po 5 ms je vše zlikvidováno (i toho cukroví byla vlastně škoda), stoly jsou prázdné (vše najdete rozbité na podlaze) a dětičky už dělbuchy omrzely (v jedné zásuvce objevily totiž ostře nabitý Colt ráže 8 mm a nejeví právě zájem o nic jiného). S pomocí ostatních se vám za značných ztrát na životech a kJ podaří děti vytlačit do dětského pokoje (lepší obětovat jeden pokoj, nežli celý byt) a teprve nyní propuká pravá oslava. Na stůl jsou přineseny alkoholické nápoje a zbývající prozřetelně ukryté pytle s proviantem. Pustí se televize (pokud to přežila), pronesou se první přípitky a začnou se pít poslední zbytky "léku" (=ohnivá voda).

Alkohol v neomezeném množství teče proudem a už kolem 11. hodiny propuká bujará nálada mezi všemi zůčestněnými. Podělím se s vámi o svůj nejzajímavější poznatek:

Během poslední hodiny roku se propije víc, než za předcházející 3 roky, z čehož logicky vyplývá (počítáme sem i veškeré předchozí silvestry), že spotřeba alkoholu v našich zemích narůstá katastrofálně se šklebící geometrickou řadou (na exponenciálu zatím nemáme, i když je to dozajista výzva).

Oslav Nového roku, který už se každým okamžikem musí zrodit z nikdy nekončící (=nekonečné) salvy petard, výbuchů a světel světlic se samozřejmě někteří už nedočkají v bdělém stavu. Poslední láhev vína, 24:00: "Na Nový rok". S těmito slovy se řečník sveze pod stůl a stáhne s sebou nejen ubrus, ale i manželku a hostitele (někdy i (jen) manželku hostitele).

Nastává finální fáze. Jak se svých "milých" hostů (parazitů) zbavit? Ty méně odolné (40 promile) odnesete do jejich aut, odolnější (též 40 promile) budou řídit (ještě, že i policajti oslavují). Děti (ty postřílené taky - ať nesimulujou) vyženete ven z bytu a nacpete je do aut (Mazda 323 => nosnost (voznost) 322 osob).

Nakonec zjistíte, že během doby, kdy jste bujaře oslavovali, dětičky také nelenily a velmi se činily (vymlácená okna, spálený koberec a ožehnuté stěny, čili pokoj = kůlnička na dříví po výbuchu atomové pumy (a třech plastických operacích) o síle 200 Megatun TNT ve vzdálenosti 10 m). Potom, když už si myslíte, že všichni odjeli, přijdete na fakt, že jste zapomněli vytáhnout asi 10 nesrozumitelně blábolících individuí zpod stolu, načež musíte riskovat jízdu pod vlivem alkoholu a odvézt je na záchytku.

Jelikož si vás tam ponechají taky, domů se vracíte v 6 hodin ráno. To už se začínají objevovat první příznaky kocoviny (kdo neví, co to je, ať se zaptá JaDa, ten by mohl vyprávět... (i o těch příznacích)). Snažíte se usnout a nakonec se vám to přece jen podaří.

Kvečeru už máte jasný program pro celých dalších 364(5) dní: LIKVIDACE ŠKOD.

Mravní ponaučení, aneb Shrnutí: Všichni milují Silvestra, ale nenávidí první ráno nového roku.

Doufám, že jsem dostatečně odstrašujícím příkladem zdůraznil, ba vyzdvihnul význam EtOH pro všechny jeho milovníky.

P.S.: Alkohol podávaný z rukou lékaře či chemika po malých dávkách neškodí ani ve velkém množství.

P.P.S.: Všem (obzvlášť těm, co měli odvahu dočíst článek až sem) přeji to nejlepší; štěstí, zdraví a splnění všech tajných i veřejných přání v novém roce 1998.

Ať žije nový rok !!!

Jakub Felkl