Záporníček pacholíček a odmocninky

  Bylo nebylo, v  jednom  malém útulném intervalu  uprostřed širé 
číselné osy  (vprostřed přímky je  totiž každý její  bod) žil byl
Záporníček  pacholíček. S ním tam žil také Jeden (číslo 1), který
se o něho staral. Jednou ráno dostal Jeden hlad. Před tím, než se
šel  na  paseku  napást  a  shodit  parohy,  uzavřel  Záporníčkův 
interval a varoval ho: "Nesmíš nikomu otevírat interval! Potulují
se tu  kolem všelijaké zlé  funkce a výrazy.  Musíš počkat až  se 
vrátím!" Záporníček pacholíček odpověděl:  "Ano, neboj se Jedene,
dám si na sebe pozor." Jeden se usmál a odcválal se napást.
  Uběhlo několik hodin, když  tu na Záporníčkův uzavřený interval
kdosi zaťukal:
             "Záporníčku pacholíčku,
              otevři nám svůj interval,
              jen jednu operaci provedeme
              a hned zase půjdeme!"
"Kdo je tam?" zeptal se opatrně Záporníček.
"To  jsme jen my, hodné odmocninky"  bylo slyšet za dveřmi tenké
hlásky, které zakrátko znovu spustily svou básničku:
               "Záporníčku pacholíčku,
                otevři nám svůj interval,
                jen jednu operaci provedeme
                a hned zase půjdeme!"
  Záporníček netušil,  že odmocninky jsou  zlé bytosti, a nedbaje
Jedenovy  rady změnil  lomené závorky  na kulaté  a tím udělal ze
svého  uzavřeného  intervalu  otevřený.  Odmocninky   s chechotem
vrazily dovnitř a milého Záporníčka okamžitě odmocnily.
  Jelikož  byl  Záporníček - jak  jistě tušíte -  číslo  záporné,
odmocněním  se propadl  do nehmotného  světa imaginárních  čísel,
odkud pro něho není návratu.
  Když  se  Jeden  vrátil  z pastvy,  našel  interval  otevřený a
Záporníčka nikde.  Jal se ho  hledat, ale i  když prošel číselnou
osu   křížem   krážem,   nyní   imaginárního   Záporníčka  na ní
pochopitelně  nenašel. Jestli  neumřel, hledá  ho dodnes. Dobrou
noc, děti.

DANNY