O nectném Karlíkovi
Když byl Karlík MekShit ještě mladý chlapec, byl to w podstatě welmi hodný,
rozumný, ctnostný a slušný hoch. Nezlobil, koukal ctnostně, neříkal sprostá
slova, Pionýra prawidelně nawštěwowal a wůbec, rodiče mohli být na takového
synka jen pyšní. Dokonce někdy, we wolných chwilkách, wytáhl z truhlice
starau garmošku, rodinnau to památku, kterau jeho dědeček krasnoarmějec kdys
pokradl sausedu swému na swé rodné Rusi a pro potěchu svoji i rodičůw písničku
skočnau slownaskau zahudlil, jenž jest tak weselá a přec tak něžná.
Nic nedbal, že nehodní spolužáci zowau ho "debílkem", naopak je ctně i rozumně
napomínal, řka: "Vy záprdkowé, kdybyste radši hubu drželi a slowa nečestného z
ní do atmosphery newypouštěli!"
Než když mu táhlo na patnáctý rok, zcela se změnil, podstatu swau dobrau
nadobro opustil a rodiče starostliwé naprosto zklamal.
Bylo to zajisté způsobeno dílem wěkem tím, buržoazními wědci potupně
"puberta" zwaným, dílem hudbau špatnau, která se "rock und raul" zowe, jenž z
cizáckého Západu přišedše, welikau škodu na mládeži naší dospíwající napáchala.
Právě hudba tato, jenž snad jménem "hudba" tím wznešeným ni slauti nezaslauží,
si mladého Karlíka zcela získala. Nedbal, že starostliwý tatíček mu domlauwá se
slowy "Ty fracku maley, já tě naučím, on by chtěl musicu hnusnau cizáckau
poslauchati i naší častuškau slowanskau zcela zhrdnouti?!"
Nedbal, že dobrá matička laskawě ho napomínala, řka: "I ty můj malý Kurvíku, co
jsem si to wychowala, že se to tak drze stawí proti prosté slowanské písni?!"
Doposledka nedbal, že naučitelé i naučitelky jeho sworně ho od oumyslů jeho
zrazowali, řkauce: "Hulwáte jeden, takhle se chowáte w škole?" On wždycky prawil
k sobě: "Wšak oni se neposerau" a činil špatností dále.
Začal se chowati klackowitě, hulwátsky, naušnice i newkusné kabátce plné cwočkůw
nositi i sprostě a neslušně mluwiti.
Dokonce, a to jest snad wrchol wšeho, jazykem cizáckým, "Engliš" zwaným mluviti
započal, jakkoliwěk se mu rodičowé jazyk mocné Rusi matičky vštípiti snažili.
Wšak také skončil, jak zaslaužil, se zhýralým životem swým - we wěku
dewětadwaceti jar uchlastal se k smrti, nikoliwěk wšak wodkau, nýbrž whiskau.
A co wy, rybiáta, jak poslaucháte sweych rodičůw?
Zdalipak wíte, že to s wámi myslí občas dobře, anobrž wás někdy i milují?
Jakpakž` se jim odvděčujete za wšelikau péči jejich?
Zda wy, malčiki, je přespříliš neserete a wy, diéwočky, jim nemrawným swým
chowáním nerwů nepřiděláwáte?
O wy pokrytci, však já wím, že tak furt činíte!!
Sgt. Swettr