Legenda o sv. Pařezovi
V roce 1917 se narodil chudým rodičům v malém domečku na východní Moravě chlapeček. Byl pokřtěn Ignác Alfons Pařez. Byv chlapcem mírné povahy s vynikajícím prospěchem, rodiče ho poslali na študie. Ignác Alfons se nebojácně vrhl do víru velkoměstského života, avšak s hrůzou zaznamenal, oč idyličtější byl prostý způsob života na venkově. Zpoznal, že lidé ve městech zcela zaslíbili svou píli a um honbě za mamonem a mocí. Pro své nezkažené názory a neobvyklé jméno si ho spolužáci zvolili za terč svých posměšků. To se mu také stalo osudným, anžto když jednou hrdě přecházel další z jejich úskoků, tzv. past na mamuta, spadl do ní a jelikož byla jáma plná špičatých úlomků z předtím zdemolované školní budovy, ošklivě se potloukl a co víc, zlomil si obě nohy. Tím přetekl kalich Pařezovy trpělivosti. Poté, co se vrátil z domácího ošetřování, začal nelítostný boj. Ale Pařez byv letory mírné, neprůbojné, nepopadl, jak by mnozí asi činili, rotační kulomet, an se raději věnoval učeným hádáním, jež se latinsky disputacemi zovou. Vždy si stoupl na tribunu zrobenou z bedniček na ovoce, odkud předtím vyhnal sládkovce, a promluvil k zástupům. Nic mu nevadilo, že ho z počátku (a přiznejme si to, ani na konci) nikdo neposlouchal, jeho to neodradilo. I proto je to příklad hodný následování! O čem vlastně hovořil? O nutnosti nápravy mravů, o návratu k víře (nikoliv v UFO), o korupci ve společnosti, o soudném dni, kdy všichni zlí lidé zajdou ve věčném ohni pekelném. To vše kázal až do svého "procitnutí". V roce 1997, již jako 80-letý kmet, zas jednou kázal na pražském hlavním nádraží, ostentativně ignorován špínou lidské společnosti, jež chrápala na tamějších lavičkách. Ignác Alfons, podrážděn tupými pohledy bezdomovců, k jednomu přistoupil a pravil:"Bratře netrať svůj život poflakováním, popíjením lihovin a děláním jiných Bohu nelibých činností!". Bezdomovec byv probuzen z alkoholového opojení rozčilen na nejvyšší míru popadl basseballovou palici a přetáhl nebohého Pařeze přes hlavu. A jemu se v hlavě rozžalo, řekl totiž:"Kurva piča!". Tímto započíná se Pařezova druhá životní etapa. Stal se mluvčím spodiny, která si ho oblíbila pro upřímnou lásku, schopnost sebeobětování (pro flašku rumu málem skočil pod vlak) a pro jeho po léta pěstované řečnické umění, jež se však zaměřilo na zcela jiné cíle. Byl teď totiž vyhlášeným prostopášníkem pořádajícím nefalšované orgie, kde velkou roli hrály alkoholické nápoje, motorové pily a chlapci a dívky, většinou velmi útlého věku. Konaly se většinou na místech v působnosti Českých Drah, např. v odstavených vagónech. Trvaly dlouhé dny a noci, po nichž jejich aktéři zcela uondáni opouštěli svá místa, aby se zanedlouho zase vrátili, jak by je k Pařezovi cos přitahovalo. Tato činnost se brzy donesla k patřičným úřadům, ale jelikož ředitel této instituce byl vlastně Pařezovým kolegou, pořádaje podobná setkání, ne-li horší, ve své vile, nebylo učiněno nic. Ředitel byl Pařezovými aktivitami natolik zaujat, že se s ním dohodl na společné akci. Ta se však nevydařila, jelikož Pařezovi kumpáni byli poněkud hrubší a nejen že zdemolovali vilu, ale i několikrát znásilnili manželku pana ředitele. Toho z toho málem klepla pepka a z moci své úřední Pařeze uvěznil a připravil rozsáhlou obžalobu (z části byla pravdivá, z části však zcela smyšlená). Ignác Alfons odmítl právníka, rozhodnut, že se obhájí sám. Proces měl být více méně utajen, avšak zásluhou Pařezovy bandy, které se podařilo unést štáb TV Nova, jež natáčel na Hlavním nádraží dokument o bezvýchodné situaci mladistvých prostitutů, se proces s Pařezem stal událostí číslo jedna probíhající okurkové sezóny. Reportéři byli totiž pod pohrůžkou donuceni natočit reportáž, která byla zaslána TV Nova s upozorněním, že pokud nebude odvysílána, už se se svými lidmi neshledají (tak leda na dně Orlíku). Žalobcem byl známý advokát Ivomír Houžvička a soudcem Mluvící papoušek Albert (čti Albér). Porota se skládala z obyvatel klecí a voliér Hlavní pražské zoologické zahrady. Obžaloba navrhovala trest v celkové výši: 3x trest smrti, 498 let nepodmíněně, 68 let podmíněně a pokutu 28,50 Kč Českým Dráhám. Papoušek řekl jen: "Lóórra má dukáty." a Pařez se začal strachovat o svůj osud. A to právem, jelikož podlý Ivomír přislíbil porotě příspěvek do fondu na rekonstrukci zoologické zahrady. Porota sice Pařeze téměř osvobodila, zbyl jen trest smrti snězením (členem poroty byl také tygr) a pokuta pro ČD, avšak Pařezovi, jenž předtím pronesl brilantní obhajobu (bohužel ve chvíli, kdy se porota krmila a příliš neposlouchala), to příliš platné nebylo. Když odsouzeného odváděl krmič zoologické zaharady, dovolával se Ignác Alfons vyšší instance požaduje možnost odvolání. Značně tupý krmič se ho otázal: "A próč?!". Tehdá byl ponajprv vyřčen onen památný výrok: "Protože to říkám já, Pařez!". Pravděpodobně vinou krmičovy idiocie byl výrok zkomolen na pouhé "Protože pařez!".
Svatořečen byl Ignác Alfons Pařez Rkekkem Stjörnvalssonem o den později, kdy na švédského filsofa mocně zapůsobilo krmení dravé zvěře. Sv. Pařez jest patronem sporů a argumentace a zároveň se sv. Klotyldou patronem zpackaných životů.
Léta ve váně 1996
Pokud vám tato povídka nedává smysl, pravděpodobně jste nečetli geniální Nedokončený kalendář od Eberharda Hauptbahnhofa, kde se dovíte mimo jiné, kdo je to Rkekk Stjörnvalsson, čím se zabývá Ústav pro ověřování smrtelnosti a další, neméně zajímavé věci. Tato povídka byl míněna jako hagiografie na den 23. listopadu (který již v knize není). Nechť vzkvétá tradeskanionalismus!
JaD