Merle
Poslední romantik
Motto: Jak se do lesa volá,
až se ucho utrhne...
Poslední romantik
vylezl na horu,
lehl si na záda,
pohled do obzoru.
To co tam uviděl,
věděl jen on.
Já jsem tam viděl jen,
normální shon.
Lítaly letadla,
běhali lidi...
Pro boha co tam ten
romantik vidí?
Potichu díval se
na slunce západ
a já už pomalu
začínal chápat...
Pak vyšly hvězdy.
To byla krása!
Cítil jsem jak ve mně,
má duše jásá.
Dál měsíc ukázal
svou jasnou tvář,
země se polila
stříbrem až až.
Už se mu nedivím,
že tady sedí,
sedí a přemýšlí,
do nikam hledí.
Když už jsem skoro chtěl,
říct, že jsme dva,
zahlíd' jsem postavu
tmavší než tma...
Pak jsem ji uviděl,
řek' jsem: “Ty pacholku!
Ty místo na hvězdy
čekáš tu na holku!“
On si jí taky všim',
jak šťastný štěně
vyběhl naproti
té skoro ženě.
Padl na kolena,
pěl na ni ódy...
Ona: “Proč kurva sem
nevedou schody?“
Sedli si do trávy.
Co bylo dál?
On začal vyprávět,
o všem co znal.
Vyprávěl o stovkách
přečtených knih...
V odpověď slyšel jen
bodavý smích.
Nevzdal se bláhový,
zbláznil se z lásky,
prostě jí vyprávěl,
tak, bez otázky.
Povídal jí o hobitech,
o elfech a o lidech,
o dracích a o magii,
dál o letech na křídlech.
Dívku už to nebavilo,
snědla další keks...
“To je všechno zajímavý...
A co takhle sex?“
Zardělý romantik,
kývl, že jo.
První chvíli ze začátku,
celkem mu to šlo.
On jí šeptal něžná slůvka...
Ona: “Přidej! Dělej!
Ale no tak vzpamatuj se.
Nebuď tak nesmělej!“
“Tak dost, seš neschopnej,
už tu dál nebudu.
To jsem si pomohla!
Takovou ostudu.“
Už napůl svlečená,
vstala a utekla,
On - výraz, jako když
ruku by usekla...
Pak za ní vyběhl,
ze všech svých sil...
Ani já nezůstal,
tam o moc dýl...
Další den romantik
vylezl na horu,
sedl si do trávy...
Proklel tu potvoru!
Vytáhl pistoli,
dal si ji pod bradu.
Výstřel se rozlehl,
do slunce západu...
Nahoře čekal jsem,
až se zas rozední.
Takže teď já jsem ten
romantik poslední...