Andrej Vojtěch

      Narcisku pro mě


      Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí,
      jeden mě pomluví
      a jich deset chytá se kamene.
      Dám mu hned pivo a milost,
      ale až kameny v rukou jsou, dříve ne.
      a já:

      /žiju tiše
      pro pár dívek
      koukám z výše
      mám hrad z dřívek/

      Teplo je u Vysockých,
      papír jde do kamen
      a Morgensterni ze sběrny popáté.
      Proč drbat Puškiny,
      vším vytřeli a tak je neznáte.
      a JÁ:

      /drbny tak rád
      zdravím v krámě
      klidně dvakrát
      pro mě za mě/

      Šest miliard lidí tleská,
      dívčí ruce touží nad hlavami
      a chlapi rytmus drží zasněně.
      Andrej je mantra,
      Vojtěch vždy ob jedno novorozeně.
      A refrén! A všichni!

      /chci od vás květ
      chci též hluší
      bejsbolkou pět
      ran po duši/

      A ještě jednou! Jedem!

      /chci od vás květ
      chci též hluší
      bejsbolkou pět
      ran po duši/

      A sami! Poďte, poďté!

      ......
      .....