Alternativa'99
Z letošní pražské Alternativy jsem viděl celkem 3 koncerty. Obě části tzv.
Malé alternativy, což je soutěžní přehlídka amatérských kapel, a velký
mezinárodní koncert v divadle Archa
Na Malé alternativě, která se odehrávala v klubu Delta, se představilo celkem
deset /neb jedenáctá nedojela/ kapel různé úrovně. První koncert /27.11.99/
zahájil dobře známý soubor Chorchestr a předvedl svou taneční směsici jazzu,
rocku a funky. Bohužel prý /sám jsem jejich koncert prosral a přišel pozdě,
tagže tohle vím jen z doslechu/ nezvládli nadšení a snažili se přehrát celý
svůj jinak úctyhodně obsáhlý repertoár a vůbec se chovali nekolegiálně vůči
ostatním: byl zkrátka problém dostat je z pódia.
Po Chorchestru vystoupily dvě holky /zaboha si nevzpomenu, jak se jmenovaly,
speciální název tělesa neměly/ a hrály trochu akademicky působící, ale
rozhodně zajímavé skladby v obsazení klavír a zpěv. Stylově to byl stylový
jazz.
Potom se ujaly slova dvě kapely, které mi trochu splývají. První se jmenovala
Postižená oblast a na xeroxované své propagační materiále se prezentuje
citací ze Stopařova průvodce jakožto největší randál vůbec. Začátek se mi
celkem líbil, pak jsem ale nabyl dojmu, že se prostě snaží být jako MCh band.
Ta další se ménuje ušnevimjak a snaží se zase být jako Dunaj, akorát hlavní
okalista se snaží být jako Majkl Žeksn.
A na závěr prvního volume vystoupili brněnští Mushy Muxx. Kurva, to byl nářez.
M.M. značně přitvrdili a přizvali do kapely samply a elektronické zvuky
pouštěné z minidisku. Kapela působila profesiálně a přes handicap nemoci
druhého kytaristy zahrála výborně. Zpěvák skákal po pódiu jako šílenec a
vůbec celé vystoupení působilo jako závan čerstvého větru mezi hnijící
alternativní zatuchliny.
Druhý koncert v neděli po té sobotě první den měl dle mojeho mínění větší
koule předznamenané závěrem sobotního koncertu. Zahájil folkově - jazzovo -
rockový Jan Karko Band, v němž byla dominantním nástrojem tahací harmonika.
Zajímavé vystoupení prozrazovalo inspiraci Koubkem a, gdoví, snad i Jimem
Czertem.
Ptomo hrál Čvachtavý lachtan z Brna, říkal píčoviny a žral na pódiu CD-ROM
s propagačním screensaverem kterési firmy na mobilní telefony.
Und dann 3 trochu si podobné skupiny: D. I. Lebedung, Zlá žena a ta poslední
mi opět vypadla, pamatuji si, že hráli v zajímavém obsazení dvou baskytaristů
a bubeníka. Zlá žena naproti tomu hrála úplně bez bubeníka, Lebedungové zase
bubnovali na různá polena a bezové špalky. Všechny tyo kapely by se daly
označit jako typicky česky alternativní, se vším dobrým i špatným, co toto
přináší. Myslím si, že všechny tři stály za poslech.
No, abych to neprotahoval, kupodivu nevyhráli Mushy Muxx, ale Čvachtavý
lachtan a ty dvě holky z předchozího dne. Tyto dva soubory tedy dostaly
možnost zahrát si na velkém koncerty v Arše.
A zahrály. Nejdříf jazzmanky hrály asi 20 minut a pak Čvachtavý lachtan asi
35 minut. Další v pořadí vystoupil matador české alternativy Mikoláš Chadima
se svou MCh Bandou, Jejich koncert, přes dokonalý zvuk a technicky skvěle
zvládnutou hru, mě trochu zklamal. už to holt ňák nemá tu sílu, jako když
Chadima před pár lety zařval "Gib Acht!", až hlasivky lítaly do publika /jak
jsem to poprvé viděl ještě v Třebíči/. Jinak se Mikolášovi nedá upřít snaha
o modernost - k čistému zvuku se spoustou kláves přidává v poslední době i
elektronické bicí ze sequenceru.
Koncert začal gradovat vystoupením britského triphopového dua Space Heads.
Instrumentální, klidná, ale přesto energická hudba stála na basové lince ze
syntetizátoru. Bubeník do toho s úžasnou přesností drtil rytmy, které by
každej normální člověk dneska dělal na počítači - on stíhal čistě akusticky.
Melodii a harmonii obstarával trumpetista, který díky mirkoportu, sampleru,
synťáku a spoustě další elektroniky povýšil na plně polyfonní inštrument.
Tedy, popík, ale opravdu dobrý.
Do poslední skupiny večera, nizozemských Palinckxs /doufám, že to píšu
správně/, jsem se zamiloval. Takovej bordel jsem totiž nad ještě neslyšel.
Oni si tam dělali, co chtěli! Hudební dada! basák hrála na akustickej
kontrabas velkej jak psí budka a byl neuvěřitelně namakanej /pravděpodobně
nejlepší basák, jakýho jsem gdy naživo slyšel/, zpěvák zhusta užíval
sampleru zabudovaného do jakéhosi kufříku na panenky nebo co, dělal
pazvuky, strkal si hnáty do huby a zpíval různými jazyky písně o tučňácích
a koloběžkách. Bubeník s potetovanými pažemi hrál divoké rytmy a kytarista,
u něhož pro vlasy nebylo poznat, kde má obličej, byl evidentně nervózní,
neměl-li mezi strunami svého nástroje zastrčený alespoň pruh papíru,
častěji však pravítko či co nebo dokonce kus prkna, hrál na kytaru
hřebenem, vibrátorem a vůbec se dopouštěl hovadností. Opravdu nevšední
zážitek, doufám, že seženu CDčko!
Po koncertě jsem šel na jam session do klubu Skanzen. Šli tam i Palinckxs
a různý muzikanti, kapely se tam trochu míchaly a bylo to dobrý. Zůstal
jsem tam, až skoro všichni odešli, o půl šesté říkal barman, abych taky
odešel, tak jsem šel pomalu na nádraží...
Speciální report připravil Swettr - jinak člen skupiny Čvachtavý lachtan.