Merle

      Poslední romantik


      Motto: Jak se do lesa volá,
      až se ucho utrhne...


      Poslední romantik
      vylezl na horu,
      lehl si na záda,
      pohled do obzoru.

      To co tam uviděl,
      věděl jen on.
      Já jsem tam viděl jen,
      normální shon.

      Lítaly letadla,
      běhali lidi...
      Pro boha co tam ten
      romantik vidí?

      Potichu díval se
      na slunce západ
      a já už pomalu
      začínal chápat...

      Pak vyšly hvězdy.
      To byla krása!
      Cítil jsem jak ve mně,
      má duše jásá.

      Dál měsíc ukázal
      svou jasnou tvář,
      země se polila
      stříbrem až až.

      Už se mu nedivím,
      že tady sedí,
      sedí a přemýšlí,
      do nikam hledí.

      Když už jsem skoro chtěl,
      říct, že jsme dva,
      zahlíd' jsem postavu
      tmavší než tma...

      Pak jsem ji uviděl,
      řek' jsem: “Ty pacholku!
      Ty místo na hvězdy
      čekáš tu na holku!“

      On si jí taky všim',
      jak šťastný štěně
      vyběhl naproti
      té skoro ženě.

      Padl na kolena,
      pěl na ni ódy...
      Ona: “Proč kurva sem
      nevedou schody?“

      Sedli si do trávy.
      Co bylo dál?
      On začal vyprávět,
      o všem co znal.

      Vyprávěl o stovkách
      přečtených knih...
      V odpověď slyšel jen
      bodavý smích.

      Nevzdal se bláhový,
      zbláznil se z lásky,
      prostě jí vyprávěl,
      tak, bez otázky.

      Povídal jí o hobitech,
      o elfech a o lidech,
      o dracích a o magii,
      dál o letech na křídlech.

      Dívku už to nebavilo,
      snědla další keks...
      “To je všechno zajímavý...
      A co takhle sex?“

      Zardělý romantik,
      kývl, že jo.
      První chvíli ze začátku,
      celkem mu to šlo.

      On jí šeptal něžná slůvka...
      Ona: “Přidej! Dělej!
      Ale no tak vzpamatuj se.
      Nebuď tak nesmělej!“

      “Tak dost, seš neschopnej,
      už tu dál nebudu.
      To jsem si pomohla!
      Takovou ostudu.“

      Už napůl svlečená,
      vstala a utekla,
      On - výraz, jako když
      ruku by usekla...

      Pak za ní vyběhl,
      ze všech svých sil...
      Ani já nezůstal,
      tam o moc dýl...

      Další den romantik
      vylezl na horu,
      sedl si do trávy...
      Proklel tu potvoru!

      Vytáhl pistoli,
      dal si ji pod bradu.
      Výstřel se rozlehl,
      do slunce západu...

      Nahoře čekal jsem,
      až se zas rozední.
      Takže teď já jsem ten
      romantik poslední...