
procházka
Bylo krásné nedělní odpoledne.
Pánové Smith, Keller a Talbot si vyšli na procházku. Šli po cestě a povídali si.
Vtom se pan Smith shýbl a zvedl kámen. Ukázal jej ostatním a řekl: "To je velice
zvláštní kámen." A oba pánové si ho prohlédli a přisvědčili mu, že je to opravdu
velice zvláštní kámen. Pan Smith se rozmáchl a odhodil šutr daleko do polí. Při
dopadu kámen explodoval. Všichni tři s sebou praštili o zem. Okamžitě ovšem vstali
a důstojně se oprášili. Shodli se na tom, že to byl velice, velice zvláštní kámen.
A šli dál.
Po nějaké době se najednou ohnul pan Keller a zvedl z příkopu kámen, řka: "Tohle
je velice a zcela zvláštní kámen." A ukázal jej ostatním. Ti si ho pečlivě prohlédli
a shodli se na tom, že je to opravdu vyjímečný kámen. Pan Keller ho vzal a mrštil jej
vysoko do nebe. A kámen letěl, letěl až zmizel v oblacích. (Nutno poznamenat, že
oblaka byla toho dne obzvlášť nízko.) Čekali, čekali a kámen nikde. Řekli si: "Ano,
byl to opravdu zvláštní kámen."
A šli dál.
Pokračovali ve své procházce krásným odpolednem a vtom se shýbl pan Talbot. Narovnal
se a v rukou držel dítě. "To je velmi zvláštní dítě," povídá ostatním. Pánové Smith
a Keller si ho pozorně prohlíží a odpovídají: "Ano, ano, je to velmi zajímavé dítě."
Pan Talbot ho vzal a vyhodil do strouhy.
A šli dál.
M.V.H.