Andrej Vojtěch
Narcisku pro mě
Ťuknou si a ještě dlouho hledí mi do očí,
jeden mě pomluví
a jich deset chytá se kamene.
Dám mu hned pivo a milost,
ale až kameny v rukou jsou, dříve ne.
a já:
/žiju tiše
pro pár dívek
koukám z výše
mám hrad z dřívek/
Teplo je u Vysockých,
papír jde do kamen
a Morgensterni ze sběrny popáté.
Proč drbat Puškiny,
vším vytřeli a tak je neznáte.
a JÁ:
/drbny tak rád
zdravím v krámě
klidně dvakrát
pro mě za mě/
Šest miliard lidí tleská,
dívčí ruce touží nad hlavami
a chlapi rytmus drží zasněně.
Andrej je mantra,
Vojtěch vždy ob jedno novorozeně.
A refrén! A všichni!
/chci od vás květ
chci též hluší
bejsbolkou pět
ran po duši/
A ještě jednou! Jedem!
/chci od vás květ
chci též hluší
bejsbolkou pět
ran po duši/
A sami! Poďte, poďté!
......
.....