POZOR! Nové umístění stránek je na adrese http://fantasy-scifi.net/jrr_tolkien/
Elfové se dávno ve Starých časech rozdělili ve dvě hlavní větve (viz. Silmarillion): Západní elfy (Eldar) a Východní elfy. Druhého původu byla většina obyvatel Temného hvozdu i Lórienu. Jejich jazyky se však v Pánu Prstenů neobjevují; všechna elfská jména i slova jsou zde v eldarské podobě.
Z eldarských jazyků se vyskytují dva: Vznešená elfština čili quenijština a Šedá elfština čili sindarština. Vznešená elfština byly dávným jazykem Eldamaru za Mořem, prvním, který byl písemně zaznamenán. Nebyla to již rodná řeč, ale stala se jakousi "elfí latinou", dosud užívanou při obřadech a pro vysoce učené moudrosloví a písně Vznešenými elfy, kteří se vrátili jako vyhnanci do Středozemě na konci Prvního věku.
Šedá elfština byla původně příbuzná s quenejštinou; byl to totiž jazyk Eldar, kteří došli na pobřeží Středozemě, ale nepřepluli Moře a zůstali v přímořské zemi Beleriandu. Tam jim kraloval Thingol Šedoplášť z Doriathu a v dlouhém příšeří se jejich jazyk měnil s měnivostí zemí smrtelníků a značně se odcizil řeči Eldar ze Zámoří.
Vyhnanci sídlící mezi početnějšími Šedými elfy, přejali pro běžné užívání sindarštinu; proto byla jazykem všech elfů a knížat, kteří se vyskytovali v příběhu Pán Prstenů. Všichni totiž byli eldarského původu, i když lid, kterému vládli byl z nižších čeledí. Nejvznešenější ze všech byla Paní Galadriel z královského domu Finarfinova, sestra Finroda Felagunda, krále Nargothrondu.
Ve Středozemi se ve Třetím věku používaly dva základní typy písma: tengwar (tíw) a certar neboli cirth, tzv. runy.
Tengwar se používaly pro psaní štětcem nebo perem. Vynalezli je Noldor, nejdovednější z Eldar, dlouho před svým vyhnanstvím. Nejstarší eldarská písmena byla Rúmilovy tengwar, ta se však ve Středozemi nepoužívala a Tolkien bohužel o nich nezanechal žádné podrobnosti. Později byly do Středozemě vyhnanými noldor přineseny Fëanorovy tengwar, které částečně vycházeli z Rúmilových písmen, ale jinak se jednalo o úplně nové písmo. Ve Třetím věku se používaly na území, kde se rozšířila Obecná řeč.
Certar se používala hlavně pro ryté nebo vyřezávané nápisy Cirth vynalezli Sindarin v Beleriandu a dlouho se jich používalo jen k psaní jmen a krátkých pamětných nápisů na dřevě nebo kameni. Tomuto původu vděčí za své hranaté tvary, velmi podobné našim dnešním runám, ačkoli se od nich v podrobnostech lišily a byly také odlišné v uspořádání. Cirth se ve své starší a jednodušší formě ve Druhém věku rozšířily na východ a seznámilo se s nimi mnoho národů, lidé i trpaslíci, dokonce i skřeti; všichni si je však pozměňovali podle svých potřeb a obratnosti či neobratnosti.
V Beleriandu se však ještě před koncem Prvního věku cirth, zčásti pod vlivem tengwar, přestavovaly a dále vyvíjely. Jejich nejbohatší a nejuspořádanější forma byla známa jako Daeronova abeceda, protože podle elfího podání ji prý vymyslel Daeron, pěvec a učenec krále Thingola z Doriathu. Mezi Eldar se nevyvinula skutečná psací podoba Daeronovy abecedy, protože k psaní přejali elfové fëanorská písmena. Elfové ze Západu ve skutečnosti téměř úplně přestali používat runy. V Eregionu se však Daeronova abeceda používala dál a odtamtud se dostala do Morie, kde se stala nejoblíbenější abecedou trpaslíků. Od té doby ji používali stále a odnesli si ji na Sever. Proto se v pozdějších dobách často nazývala Angerthas Moria neboli morijské dlouhé runové řádky - stejně jako řeči používali trpaslíci i písem, která byla běžná, a mnozí obratně psali fëanorskými písmeny, ale pro vlastní jazyk si podrželi cirth a vyvinuli si jejich psací formy.
Tabulka původních a přeložených jmen
poslední změna: 4. leden, 1998
URL: https://members.tripod.com/~jrr_tolkien/index.html